Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Erkel byl naivka, který postrádal širší rozhled a opravdový důvtip, ovšem toho malého, podřízeného důvtipu měl dostatek, hraničilo to až s vychytralostí. Oddaný společné věci a konkrétně Petrovi Verchovenskému s mladistvým fanatismem, jednal teď podle instrukcí, které od něho dostal, když se při schůzi našich domlouvaly a rozdělovaly úkoly na zítřek. Když mu Petr Štěpánovič přiděloval úlohu posla, stačil si ho vzít na deset minut stranou. Vyřizování, to byla bytostná potřeba téhle přízemní a málo samostatné povahy, neustále dychtící podrobovat se cizí vůli – ó, samozřejmě že jen v zájmu společné nebo veliké věci. Ale ani to nebylo rozhodující, protože přízemní fanatici Erkelova formátu ne-jsou schopni chápat službu ideji jinak, než když si ji ztotožní s určitou osobou, která podle nich tu ideu ztělesňuje. Ten citlivý, laskavý a hodný Erkel byl možná nejnecitelnější z vrahů, chystajících se na Šatova, a byl schopný podílet se na jeho odstranění bez špetky osobní nenávisti a bez mrknutí oka. Dostal například pokyn, aby až bude vzkaz vyřizovat, pozorně, ale nenápadně zjistil, jak na tom Šatov je, a když se tedy Šatov při jejich setkání na schodech neprozřetelně, a podle všeho aniž si to sám uvědomil, prořekl, že se k němu vrátila manželka, měl okamžitě dost instinktivní vychytralosti, aby nedal ani v nejmenším průchod zvědavosti, přestože mu hned blesklo hlavou, že fakt návratu Šatovovy manželky má velký význam pro úspěšné provedení jejich záměru.

A bylo to skutečně tak a jedině tenhle fakt ničemy zachránil, protože Šatovovi znemožnil uskutečnění jeho úmyslu a zároveň jim pomohl se ho zbavit… Za prvé Šatova rozrušil a vykolejil, umrtvil jeho obvyklou prozíravost a opatrnost. Zabývat se teď vůbec starostí o vlastní bezpečnost ho nemohlo ani napadnout, měl hlavu plnou jiných myšlenek. Naopak přeochotně uvěřil, že Petr Verchovenskij druhý den upláchne, vždyť to přesně odpovídalo jeho vlastním domněnkám! Když se vrátil do světnice, zas usedl v koutě, opřel lokty o kolena a zakryl si tvář dlaněmi. Hlavou mu táhly trpké a trýznivé myšlenky…

A zas zvedl hlavu, vstal a po špičkách se šel na ni podívat: Bože můj! Do rána určitě dostane horečku, možná ji má už teď. Nastydla, jak by ne. Není zvyklá na tohle hrozné podnebí, k tomu vagon třetí třídy, venku fujavice, déšť, a má tak chatrný kabátek, skoro nic na sobě… Copak bych ji mohl opustit, nechat ji bez pomoci! A to její zavazadýlko, lehounké a splasklé, ani pět kilo nemá! Chudinka, je tak vyčerpaná, tolik zkusila! Jen z hrdosti si nestěžuje. Ale je podrážděná, tak podrážděná! To je nemocí, i anděl bude v nemoci podrážděný. A má tak suché a určitě horké čelo, černé kruhy pod očima a… a přesto je tak krásný ten ovál jejího obličeje, ty bohaté vlasy, a jak…

A raději odvrátil oči a rychle od ní odešel, jako by se lekal pouhé myšlenky vidět v ní něco jiného než nešťastného, ubitého tvora, který potřebuje pomoc: Copak mám právo dělat si nějaké naděje? Ach, jak je člověk přízemní a podlý! (...)

(......)