Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Ze všeho nejdřív ke Kirillovovi. Byla už asi hodina po půlnoci. Kirillov stál uprostřed pokoje.

„Kirillove, žena mi rodí!“

„Jak to?“

„No rodí… porodí dítě!“

„A… nepletete se?“

„Ó ne, ne, už má bolesti… Potřebuje nějakou babku, nějakou starou ženu, musí to být okamžitě… Můžete nějakou sehnat? Měl jste tu všelijakých babek…“

„Velká škoda, že já neumím rodit,“ zamyslel se Kirillov, „totiž ne že já neumím rodit, ale že neumím udělat něco, aby se rodilo… nebo… Ne, já to neumím říct.“

„Zkrátka neumíte sám pomáhat při porodu. Ale kvůli tomu tu nejsem, potřebuju k ní nějakou starou ženskou, nějakou babku, aby u ní seděla, posloužila jí.“

„Bába bude, ale nevím, jestli teď hned. Třeba bych mohl já…“

„Ne, to nejde. Teď poběžím pro porodní bábu, pro Virginskou.“

„Odporná semetrika!“

„Jistě, Kirillove, ale je u nás nejlepší! Jistě, všecko to bude pramálo pietní a pramálo radostné, provázené štítivými nadávkami a rouháním – a to při takovém velikém tajemství, příchodu nového tvora!… Ach, a ona ho už teď proklíná!“

„Jestli chcete, tak já bych…“

„Ne ne, ale zatímco budu pryč (a já sem Virginskou dostanu!), zajděte občas pod schody a tiše poslouchejte, ale dovnitř nechoďte, polekal byste ji, dovnitř nechoďte ani zanic, jenom poslouchejte… pro každý hrozný případ. To se ví, v krajním případě vejděte.“

„Rozumím. Mám u sebe ještě rubl. Tady. Chtěl jsem si zítra koupit slepici, už nechci. Utíkejte honem, utíkejte, co vám nohy stačí. Samovar stojí celou noc.“

O plánech kolem Šatova Kirillov nic nevěděl, nevěděl ani nikdy dříve, že mu hrozí tak velké nebezpečí. Věděl jenom, že má s tamtěmi nevyřízené staré účty, a třebaže byl do té věci částečně zamíchán i on instrukcemi, které dostal z ciziny (ostatně velice mlhavými, protože přímo se ničeho nezúčastnil), v poslední době se toho všeho zřekl, nebral na sebe žádné úkoly a úplně se distancoval od všech věcí, zejména od společné věci, a oddal se životu meditativnímu. Petr Verchovenskij sice na schůzi pozval ke Kirillovovi Liputina, aby se mohl přesvědčit, že Kirillov v kritické chvíli vezme případ Šatov na sebe, ale při jednání s Kirillovem neřekl o Šatovovi ani slovo, dokonce ani vzdáleně nic nenaznačil, zřejmě to pokládal za nepolitické a Kirillova snad i za nespolehlivého, a odložil to na zítřek, až bude všecko hotovo a Kirillovovi už bude všecko jedno. Takhle aspoň uvažoval o Kirillovovi Petr Štěpánovič. Liputin si také moc dobře všiml, že o Šatovovi, v rozporu s tím, co bylo slíbeno, nepadlo ani slovo, ale byl příliš rozčilený, i než aby se zmohl na nějaké protestování.

Šatov letěl jako vítr do Mravenčí ulice proklínaje dálku, která nebrala konce.

K Virginskému se dlouho nemohl doklepat, všichni dávno spali. Šatov ale vší silou a bez cavyků začal bušit na okenici. Hlídací pes na dvoře se zmítal na řetěze a zuřivě štěkal. Přidali se psi v celé ulici, začal psí koncert.

„Proč na nás bušíte a co chcete?“ ozval se nakonec z okna mírně a překvapivě nedotčeně sám (...)

(......)