Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Rád bych upozornil, že Arina Prochorovna neměla tušení o tom, na čem se usnesla včerejší schůze. Když se Virginskij ohromený a zdrcený vrátil domů, neměl odvahu s přijatým rozhodnutím ji seznámit; nicméně se neudržel a zpola jí je odhalil, totiž to, co jim sdělil Verchovenskij o Šatovově nezvratném úmyslu je udat; hned však připojil, že tomu docela nevěří. Arinu Prochorovnu tím hrozně vyděsil. Proto, když pro ni přiběhl Šatov, byla okamžitě svolná jít, přestože byla unavená po noci probděné u jedné rodičky. Odjakživa byla přesvědčená, že „takový prevít, jako je Šatov, je schopný jakékoli politické špinavosti“; ovšem příjezd Marie Ignaťjevny vnášel do celé záležitosti nový prvek. To, jak byl Šatov vyděšený, jak zoufale prosil a jak úpěnlivě se dožadoval pomoci, naznačovalo obrat v duševním stavu zrádce: člověk, který se rozhodl zradit i sebe, jen aby zničil druhé, by měl nejspíš jiný vzhled a jiný hlas, než čeho teď byla svědkem. Zkrátka a dobře, Arina Prochorovna se rozhodla prozkoumat všechno sama, na vlastní oči. Virginského její rozhodnost víc než potěšila – doslova mu spadl kámen ze srdce! Dokonce mu svitla naděje, protože celé Šatovovo jednání, jak se mu zdálo, absolutně neodpovídalo tvrzení Verchovenského…

Šatov se nemýlil. Když se vrátil, našel už Arinu Prochorovnu u Marie. Dorazila teprve před chvílí, sarkasticky zahnala pryč Kirillova, který hlídal dole pod schody, v rychlosti se seznámila s Marií, která ji neuznala za starou známou, zjistila, že „je v mizerném rozpoložení“, totiž zlostná a podrážděná, „duševně dočista na dně“, ale během nějakých pěti minut úspěšně vyvrátila všechny její námitky.

„Co to pořád melete, že nechcete drahou porodní bábu?“ domlouvala jí, zrovna když vcházel Šatov. „To je úplný nesmysl, mylná domněnka, kterou má na svědomí nenormálnost vaší situace. Kdybyste se spolehla na pomoc nějaké staré ženské, nějaké pokoutní báby, budete mít padesát procent jistoty, že to dopadne špatně, a to znamená, že budete mít víc starostí a výdajů než s drahou porodní bábou. A jak vůbec víte, že já jsem drahá porodní bába? Vyrovnáte se se mnou potom, já vás neošidím a úspěch máte zaručený. Já vás umřít nenechám, to jsem měla jinší případy! A děcko vám taky třeba hned zítra pošlu do nějakého útulku a potom na venkov na vychování, a tím to bude vyřízené. Vy se zatím uzdravíte, najdete si vhodnou práci, a než se nadějete, uhradíte Šatovovi výdaje za ubytování a za všecko ostatní, což nebude kdovíjaká suma…“

„O to mi nejde… Ale nemám právo být mu na obtíž…“

„To jsou jistě rozumné a společensky cenné úvahy, ale věřte mi, že Šatov neutrpí skoro žádnou újmu, jestliže se bude chtít z nereálného fantasty proměnit v reálně uvažujícího člověka. Stačí, aby nedělal hlouposti, nerámusil, neběhal po městě s vyplazeným jazykem. Kdyby se mu nechaly volné ruce, do rána by možná zburcoval všechny zdejší doktory. V naší ulici prve rozbouřil všechny psy. Žádné doktory nepotřebujeme, jak už jsem řekla, ručím za všechno. (...)

(......)