F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 10

Černá noc byla ochablá, jako by visela v košíku na jediné kalné hvězdě. Odpor hustého vzduchu tlumil houkačku předního vozu. Bradyho šofér jel pomalu; zadní světla druhého vozu se čas od času objevovala v zatáčkách – potom zmizela. Ale asi za deset minut je bylo opět vidět, tentokrát jak stojí u kraje silnice. Bradyho šofér zajel za ně a zpomalil, vůz se však vzápětí dal pomalu do pohybu, a oni jej předjeli. Jak jej míjeli, zaslechli z diskrétní limuzíny změť hlasů a zahlédli, že se Diverův řidič šklebí. Potom jeli dál a řítili se střídavě po temných svazích a světélkující nocí, až se nakonec několika ostrými serpentinami jako na horské dráze střemhlav vrhli k rozložitému Gaussovu hotelu.

Rosemary tři hodiny dřímala a potom ležela a bděla bez pohnutí v měsíční záři. Ve stínu milostné temnoty vyčerpala rychle budoucnost se všemi možnostmi, jež mohly vést k polibku. Ale polibek sám byl rozmazaný, jako ve filmu. S plným vědomím se v posteli obrátila; byl to první příznak nespavosti, jaký kdy zakusila – a snažila se o tom problému přemýšlet tak, jak by asi uvažovala maminka. Prokázala přitom často bystřejší úsudek, než jaký odpovídal její zkušenosti, neboť si zapamatovala mnoho věcí, které v ní uvízly ze starých rozhovorů, kdysi napůl zaslechnutých.

Rosemary byla vychována s myšlenkou na práci. Paní Speersová vynaložila skromné dědictví, které jí zůstavili mrtví manželé, na dceřino vychování, a když Rosemary s těmi mimořádně krásnými vlasy v šestnácti letech rozkvetla, dopravila ji kvapem do Aix-les-Bains a vtáhla s ní neohlášena do apartmá jakéhosi amerického režiséra, jenž tam dlel na zotavené. Když se pak režisér vracel do New Yorku, jely s ním. Tak absolvovala Rosemary svou přijímací zkoušku, a jelikož se potom dostavil úspěch a příslib poměrně stálého postavení, cítila se paní Speersová ten večer oprávněna stručně poznamenat:

„Vychovala jsem tě k práci – ne nějak zvlášť pro manželství. Teď jsi našla první oříšek na rozlousknutí, a je to dobrý oříšek – dej se do toho a všechno, co se stane, si dobře zapamatuj. I když to tobě nebo jemu způsobí bolest, ať se stane cokoliv, nemůže tě to zkazit, protože podle svého hospodářského postavení jsi chlapec, a ne děvče.“

Rosemary se nikdy příliš nezabývala myšlením, kromě úvah o tom, jak nekonečná je maminčina dokonalost, takže tohle definitivní přestřižení pupeční šňůry jí rušilo spánek. Klamné svítání nacpalo vysokými francouzskými okny do pokoje oblohu, Rosemary vstala a vyšla na terasu, pod bosýma nohama teplou. Vzduch naplňovaly tajemné zvuky, tvrdošíjný pták slavil na stromech nad tenisovým dvorcem svou pravidelností potměšilé vítězství; zatáčkou příjezdové cesty za hotelem se ozývaly kroky, jejichž tón se měnil podle toho, jak příchozí kráčel po prašné cestě, štěrkovou pěšinkou a po cementových schodech, a pak v opačném pořadí, když se opět vzdaloval. Za inkoustovým mořem daleko na tom vysokém kopci, jenž vypadal jako černý stín, bydleli Diverovi. Představovala si (...)

(......)