F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 15

Našel Nicole v zahradě s rukama zkříženýma vysoko na ramenou. Pohlédla na něho zpříma šedýma očima jako dítě, které ve všem hledá zázrak.

„Byl jsem v Cannes,“ řekl. „Potkal jsem náhodou paní Speersovou. Zítra odjíždí. Chtěla sem přijít a rozloučit se s tebou, ale zamluvil jsem to.“

„To mě mrzí. Byla bych ji ráda viděla. Mám ji ráda.“

„A koho bys řekla, že jsem ještě viděl – Bartholomewa Tailora.“

„Ne!“

„Ta stará prohnaná lasička! Jeho vizáž se prostě nedá přehlédnout. Hledal vhodné místo pro Cirův zvěřinec. Přijedou sem příští rok všichni. Já si hned myslel, že paní Abramsová fungovala jako předsunutá hlídka.“

„A Baby se tak rozčilovala to léto, co jsme sem poprvé přijeli my.“

„Oni se vlastně čerta starají, kde jsou, tak nevím, proč nezůstanou v Deauville a nemrznou si tam.“

„Nemohli bychom pustit mezi lidi fámu o choleře nebo něco takového?“

„Řekl jsem Bartholomewovi, že některé typy lidí tady umírají jak mouchy – řekl jsem mu, že život posery je stejně krátký jako život kulometčíka ve válce.“

„Tos mu neřekl.“

„Ne, neřekl,“ připustil. „Choval jsem se velmi příjemně. Byl to na nás krásný pohled, když jsme si na bulváru podávali ruce. Jako když se Sigmund Freud setká s Wardem McAllisterem.“

Dick nechtěl mluvit – chtěl být sám, tak aby myšlenky na práci a na budoucnost přemohly myšlenky na lásku a na dnešek. Nicole to tušila, ale jenom temně a tragicky, a trochu ho živočišně nenáviděla, ale přitom toužila se k němu přitulit a opřít se mu o rameno.

„Ty jsi můj miláček,“ řekl Dick tiše.

Vešel do domu, zapomněl, co tam hodlal dělat, a pak si vzpomněl, že chtěl k pianu. Posadil se k němu a začal hvízdat a hrát podle sluchu.

Představ si: mám tě v náručí
a čaj pro dva, jen pro nás dva,
a ty a já a já a ty —

Uprostřed melodie si náhle uvědomil, že až ji Nicole uslyší, rychle si domyslí, odkud pramení v posledních dvou týdnech jeho nostalgie. Přestal na nahodilém akordu a vstal od piana.

Bylo těžké vědět, kam jít. Pohlédl na dům, který postavila Nicole a za který zaplatil Nicolin dědeček. Jemu patřil pouze domek s pracovnou a pozemek, na němž stál. (...)

(......)