F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9

Rosemary byla na večeři opět zadána, jeden z členů společnosti pořádal oslavu narozenin. Dick potkal v hale Collise Claye, ale chtěl večeřet sám a předstíral, že má schůzku v Excelsioru. Vypil s Collisem koktejl a z neurčité nespokojenosti se vyklubala netrpělivost – neměl už důvod, proč se vyhýbat sanatoriu. Vždyť je to spíš romantická vzpomínka než zamilování. Jeho děvče je Nicole – příliš často se na ni potají hněval, ale stejně je to jeho děvče. Když je s Rosemary, opouští ho prostě sebekázeň – když je s Collisem, je to naprosto k ničemu.

Ve vchodu do Excelsioru se srazil s Baby Warrenovou. Pohlédla na něho překvapeně a zvědavě velkýma krásnýma očima, které vypadaly přesně jako dva kousky mramoru. „Myslela jsem si, že jsi v Americe! Nicole je tu s tebou?“

„Vrátil jsem se přes Neapol.“

Černá páska na rukávě jí připomněla, že má říci: „Upřímnou soustrast.“

Nedalo se nic jiného dělat, večeřeli spolu. „Pověz mi všechno,“ žádala.

Dick ji seznámil se skutečnostmi a Baby se mračila. Pokládala za nutné obvinit někoho z katastrofy, která potkala její sestru.

„Myslíš, že ji doktor Dohmler hned od začátku léčil správně?“

„Léčebné postupy se už od sebe mnoho neliší – samozřejmě že se člověk snaží najít správnou osobnost pro každý konkrétní případ.“

„Dicku, ne že bych ti chtěla radit nebo že bych tomu nějak rozuměla, ale nemyslíš, že by jí pomohla nějaká změna – kdyby se dostala z té nemocniční atmosféry a žila ve světě jako ostatní?“

„Ale vždyť ty jsi byla pro sanatorium,“ připomněl jí. „Řekla jsi mi, že nikdy nebudeš mít skutečný pocit jistoty –“

„To protože jste na Riviéře vedli ten poustevnický život, nahoře na tom kopci a daleko od lidí. Nemyslela jsem, že byste se měli vrátit k takovému životu. Myslela jsem například na Londýn. Angličané jsou největší kliďasové na světě.“

„To nejsou,“ nesouhlasil.

„Jsou. Já je totiž znám. Myslela jsem, že by třeba mohlo být hezké, kdybyste si na jarní sezónu najali v Londýně dům – vím o kouzelném domě, který je k mání na Talbot Square, a je zařízený. Že byste totiž žili mezi zdravými, duševně vyrovnanými Angličany.“

Byla by pokračovala a vyklopila mu všechno to propagační povídání z roku 1914, kdyby se nezasmál a neřekl:

„Čtu zrovna jednu knihu od Michaela Arlena, a jestli to je –“

Michaela Arlena zničila jediným pohybem své salátové lžíce.

„Ten píše jen o zdegenerované společnosti. Já myslím Angličany, kteří za něco stojí.“

Když se tak rozžehnala se svými přáteli, nahradily je v Dickových představách vidiny cizích, uzavřených obličejů, jež zalidnili malé evropské hotely.

„Mně do toho samozřejmě nic není,“ opakovala Baby jako úvod k dalšímu popichování, „ale nechávat ji samotnou v takové atmosféře –“

„Jel jsem do Ameriky, protože mi zemřel otec.“

„To vím. Řekla jsem ti přece, že je mi to líto.“ Pohrávala si se skleněnými hrozny náhrdelníku. „Ale máme teď tolik peněz. Vystačí na všechno, a mělo by se jich použít, aby se Nicole uzdravila.“

„Za prvé: (...)

(......)