Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Pozvolna přecházely Rodolphovy obavy i na ni. Láska ji zprvu tak omámila, že nemyslela na nic jiného. Teď však, když se jí stala tak nepostradatelnou, že bez ní nemohla žít, bála se, aby z ní něco neztratila nebo aby se dokonce něčím nezkalila. Když se od něho vracela, vrhala kolem sebe postrašené pohledy, číhavě zkoumala každý tvar, který se mihl na obzoru, i každé okénko ve vesnici, odkud by ji mohl někdo spatřit. Naslouchala krokům, výkřikům, zvuku pluhů a zastavovala se pobledlá a roztřesenější než listí topolů, které se jí kývalo nad hlavou.

Jednoho rána, když se takhle vracela, měla najednou dojem, že rozeznává hlaveň karabiny, která jako by mířila rovnou na ni.

Vyčnívala šikmo z nevelkého sudu, napůl zahrabaného v trávě u kraje příkopu. Ema málem omdlela hrůzou, ale přece jen šla dál a ze sudu vylezl muž, jako když se ze škatulky vymrští čert na pružině. Měl kamaše zavázané až ke kolenům, čepici staženou do očí, rty roztřesené zimou a červený nos. Byl to velitel hasičů Binet číhající na divoké kachny.

"Měla jste už zdálky promluvit!" zvolal. "Když člověk vidí pušku, má hned upozornit na svou přítomnost!"

Tím se výběrčí snažil zamaskovat vlastní leknutí, které prožil; vyhláška z prefektury totiž zakazovala lovit kachny jinak než z lodi, takže pan Binet, ačkoli velice ctil zákony, se právě dopouštěl přestupku. Měl také každou chvíli dojem, že slyší přicházet polního hlídače. Tento neklid však jen podněcoval jeho požitek, a jak tak seděl sám ve svém sudu, gratuloval si ke svému štěstí a ke své mazanosti.

Když spatřil Emu, zřejmě se mu velmi ulevilo a hned začal navazovat rozhovor:

"Není zrovna teplo, štípe to do prstů!"

Ema neodpověděla. Pokračoval:

"A to jste si tak brzy vyšla?"

"Ano," vykoktala. "Jdu od kojné, kde mám dítě."

"Aha, výborně, výborně! Já, jak mě tu vidíte, jsem tady od samého rozednění, ale počasí je tak mizerné, že když pták neletí přímo nad..."

"Sbohem, pane Binete," přerušila ho a obrátila se k němu zády.

"Služebník, milostivá," odpověděl suše.

A zalezl zase do sudu.

Ema litovala, že výběrčího tak stroze odbyla. Jistě ho napadnou všelijaké nepříznivé domněnky. To, co mu řekla o kojné, byla ta nejhorší výmluva, na jakou mohla přijít, protože všichni z Yonville vědí, že Bovaryovic dcerka už je rok zpátky doma u rodičů. Ostatně tady v okolí nikdo nebydlí; tahle cesta vede jenom do la Huchette; Binet tedy uhádl, odkud jde, a nebude mlčet, bude povídat, to je jisté. Až do večera si trápila představivost vymýšlením nejrůznějších možných lží a stále měla před očima toho hňupa s loveckou brašnou.

Charles si všiml, jak je ustaraná, a chtěl ji po večeři zavést k lékárníkovi, aby se rozptýlila; a první člověk, kterého v lékárně spatřila, byla zase výběrčí! Stál před pultem, ozářeným světlem červené baňky a říkal:

"Dejte mi, prosím, půl unce vitriolu."

"Justine," zavolal lékárník, "přines nám kyselinu sírovou!"

Potom se obrátil k Emě, která chtěla jít nahoru do pokoje k paní (...)

(......)