Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Začali se znovu milovat. Často mu dokonce Ema uprostřed dne zničehonic napsala, potom oknem pokynula Justinovi, ten si odvázal režnou zástěru a letěl do la Huchette. Rodolphe přišel, Ema ho volala, aby mu řekla, že je jí teskno, že její muž je protivný a život strašný!

"Copak já na tom mohu něco změnit?" zvolal jednou netrpělivě.

"Kdybys jen chtěl!"

Seděla na podlaze s hlavou na kolenou, s rozvázanými stužkami a ztraceným pohledem.

"Copak?" zeptal se Rodolphe.

"Odešli bychom a žili někde jinde..."

"Ty ses opravdu zbláznila!" zasmál se. "Copak je to možné?"

Mluvila o tom znovu; dělal, že nerozumí, a zavedl hovor na něco jiného.

Nechápal, proč nadělá tolik zmatku okolo věci tak prosté, jako je láska. Měla důvod, pohnutku k tomu, že na něm tak visela, i něco, co jí v tom jako by pomáhalo.

Její láska opravdu každým dnem vzrůstala, jak zároveň rostl i odpor k manželovi. Čím více se oddávala jednomu, tím více nenáviděla druhého; nikdy jí Charles nepřipadal tak nepříjemný, nikdy se jí nezdály jeho prsty tak hrubé, duch tak těžkopádný, způsoby tak neotesané, jako když se octli spolu po její schůzce s Rodolphem. Tehdy, ačkoli dělala ctnostnou manželku, ji rozpalovala myšlenka na tu hlavu, jejíž černé vlasy se vlnily jedinou kadeří nad opáleným čelem, na postavu zároveň tak statnou a elegantní, zkrátka na toho muže, který je rozumově tak zkušený a tak horoucí v milování. Pro něho si pilovala nehty s pečlivostí cizeléra, pro něho neměla nikdy dost cold-creamu na pleti ani dost pačuli na kapesníku. Ověšovala se náramky, prsteny, náhrdelníky. Když měl přijít, plnila růžemi obě velké vázy z modrého skla a upravovala svůj pokoj i svou osobu jako kurtizána, která čeká prince. Služka musela stále prát prádlo a Félicité se celý den nehnula z kuchyně, kde jí malý Justin často dělal společnost a díval se, jak pracuje.

Opíral se loktem o dlouhé prkno, na kterém žehlila, a dychtivě pozoroval všechnu tu ženskou parádu, rozloženou kolem sebe: spodničky z jemné látky, šátky, nabírané límečky, zdrhované kalhoty, široké na bocích a zužující se směrem dolů.

"Nač je tohle?" ptal se chlapec a dotýkal se rukou nějaké spodničky nebo spony.

"Copak jsi nikdy nic neviděl?" smála se Félicité. "Jako kdyby tvoje paní, paní Homaisová, nenosila něco podobného."

"No jo, paní Homaisová!"

A dodal přemýšlivě:

"Jestlipak ona je taková dáma jako tady milostpaní."

Félicité však už byla netrpělivá, že se tak pořád kolem ní točí.

Byla o šest let starší a začínal se jí dvořit Théodor, sluha pana Guillaumina.

"Dej mi pokoj!" řekla a přendala si hrnek se škrobem. "Měl bys radši jít tlouct mandle, pořád se tu motáš kolem ženských; s tím si počkej, zelenáči, až ti porostou na bradě vousy."

"No tak se nezlobte, já vám vyčistím její botičky."

A hned bral z římsy u krbu Eminy střevíce pokryté blátem ze schůzek, drolilo se pod jeho prsty na prach a on se díval, jak ten prach pomalu stoupá ve slunečním světle.

"Ty máš nějaký strach, abys (...)

(......)