Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Hosté se dostavili časně. Přijeli v kočárech, na kárách tažených jedním koněm, v dvoukolkách s lavicemi, ve starých bryčkách bez kapoty, v otevřených vozech s koženými závěsy, a mladí lidé z nejbližších vesnic přijeli na žebřiňácích, kde stáli jeden vedle druhého a rukama se přidržovali žebřin, aby při rychlé jízdě a citelném natřásání neupadli. Přijeli i z desetimílové vzdálenosti, z Goderville, Normanville a Cany. Byli pozváni všichni příbuzní obou rodin, došlo ke smíření s rozkmotřenými přáteli, napsalo se známým, se kterými se už dávno neudržovaly styky.

Čas od času bylo za živým plotem slyšet zapráskání biče, potom se otevřela vrata: vjížděla nějaká bryčka. Koně klusali až k prvnímu schodu, tam se naráz zastavili a bryčka vyklopila náklad lidí, kteří vylézali ze všech stran, třeli si kolena a protahovali si záda. Dámy v čepcích měly šaty podle městské módy, zlaté řetízky k hodinkám, peleríny s cípy zkříženými pod pasem, nebo barevné šátky připevněné na zádech špendlíkem, které jim zezadu odhalovaly krk. Kluci, oblečeni podobně jako jejich tatínkové, vypadali ve svých nových oblecích celí nesví (mnozí z nich dokonce dostali toho dne svůj první pár bot v životě). Vedle nich bylo vidět nějakou tu vytáhlou čtrnáctiletou nebo šestnáctiletou dívenku, nejspíš jejich sestřenici nebo starší sestru, v bílých šatech od prvního přijímání, prodloužených pro tuto příležitost, zardělou a vyjevenou, s vlasy mastnými od růžové pomády, a obávající se, aby si neušpinila rukavice. Jelikož na vypřažení všech vozů nebylo dost čeledínů, vyhrnuli si páni rukávy a pustili se do toho sami. Podle různého společenského postavení na sobě měli fraky, redingoty, kazajky, kabáty - dobré fraky, na něž se celá rodiny dívala s úctou a které se vytahovaly ze skříně pouze při svátečních příležitostech, redingoty s dlouhými šosy, vlajícími ve větru, zdobené válcovitými límci a s kapsami jak pytle, kazajky z hrubého sukna, doplněné obvykle čepicí s měděnou obrubou u štítku, krátké kabáty, které měly vzadu dva knoflíky vedle sebe jako dvě oči a jejichž šosy vy

padaly jako vyseknuté z jednoho kusu tesařovou sekyrou. Někteří také – ale ti ovšem měli večeřet až na nejvzdálenějším konci tabule – na sobě měli sváteční halenu, halenu s límcem položeným na ramena, s drobně nařasenými zády a přepásanou nízko umístěným vyšívaným páskem.

Košile na prsou se vzdouvaly jako krunýře. Každý byl čerstvě ostříhán, uši odstávaly od hlavy, všichni byli hladce oholení: ti, kteří vstávali už před svítáním a na holení dobře neviděli, měli šikmé jizvy pod nosem nebo podél čelistí a skvrny odřené kůže velké jako třífranková mince, které se cestou na čerstvém vzduchu zbarvily do ruda, což na všech těch bílých tlustých a rozzářených tvářích vytvářelo růžové mramorování.

Radnice byla od statku vzdálená jen půl míle, šlo se tam tedy pěšky a po obřadě v kostele se všichni stejnou cestou vraceli.

Průvod, zprvu jednolitý jako barevná stuha vlnící se krajinou po úzké stezce, jež se (...)

(......)