Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Cihlové průčelí bylo rovnoběžné s ulicí či spíše s vozovou cestou. Za dveřmi visel plášť s úzkým límcem, uzda, černá kožená čepice a v rohu na zemi stál pár kožených kamaší ještě pokrytých zaschlým blátem. Vpravo byl salón, totiž místnost, kde se jedlo a pobývalo. Kanárkově žlutá tapeta zvýrazněná nahoře girlandou bledých květů se na špatně napjatém plátně celá vlnila, bílé kalikové záclony obroubené červenými prýmky se křížily u oken a na úzké římse krbu zářily hodiny s Hippokratovou hlavou mezi dvěma postříbřenými svícny pod oválnými poklopy. Na druhé straně chodby měl Charles ordinaci, místnůstku širokou asi šest kroků, kde stál stůl, tři židle a kancelářské křeslo. Nerozřezané brožované svazky Slovníku lékařských věd, jejichž vzhled utrpěl při každém prodeji, kterým postupně prošly, zaplňovaly téměř samotné šest polic knihovny z jedlového dřeva. V ordinační době pronikal stěnou dovnitř pach škvířícího se másla a v kuchyni zas bylo slyšet, jak pacienti kašlou a vykládají o svém trápení.

Potom následovala velká zanedbaná místnost vedoucí přímo na dvůr a k stáji; byla v ní pec a sloužila nyní jako dřevník, sklep a skladiště plné starého železa, prázdných sudů, vyřazeného hospodářského nářadí a dalších zaprášených předmětů, u kterých se nedalo uhodnout, k čemu vlastně jsou.

Zahrada byla spíše dlouhá než široká a táhla se mezi dvěma zdmi z lepenice pokrytými zákrsky meruněk až k trnitému živému plotu, který ji odděloval od polí. Uprostřed stály na zděném podstavci břidlicové sluneční hodiny. Čtyři záhonky ozdobené řídkými šípkovými keři symetricky rámovaly užitečnější čtverec půdy s důležitějšími rostlinami. Docela vzadu pod smrčky stál sádrový farář a četl si v breviáři.

Ema se vydala nahoru do ložnic. První nebyla zařízená, ale ta druhá, manželská, měla v alkovně s červenými závěsy mahagonové lůžko. Prádelník zdobila krabička z mušlí a na sekretáři vedle okna stála ve váze kytice pomerančových květů, ovázaná hedvábnými atlasovými stuhami. Byla to svatební kytice – svatební kytice té druhé! Pohlédla na ni. Charles si toho všiml, vzal ji a odnesl na půdu. Ema mezitím seděla v křesle – kolem ní rozložili její věci –, myslela na svou vlastní svatební kytici, zabalenou v krabici, a uvažovala, co by se s ní asi stalo, kdyby náhodou zemřela ona.

V prvních dnech se zaměstnávala úvahami o změnách v domě.

Odstranila ze svícnů poklopy, dala nalepit nové tapety, natřít schodiště a na zahradě kolem slunečních hodin postavit lavičky; vyptávala se dokonce, jakým způsobem se zřizuje nádrž s vodotryskem a rybičkami. Její muž, který věděl, že se ráda projíždí, pro ni sehnal z druhé ruky dvoukolku, a ta pak s novými svítilnami a s blatníky z prošívané kůže vypadala skoro jako elegantní tilbury.

Byl nyní šťastný a naprosto bez starostí. Oběd ve dvou, večerní procházka po hlavní ulici, pohyb její ruky, kterým se dotýkala stužky ve vlasech, pohled na její slamáček, zavěšený na okenní zástrčce, a mnoho jiných věcí, o kterých si nikdy (...)

(......)