Gustave Flaubert
překlad: Miloslav Jirda, Eva Musilová

PANÍ BOVARYOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Četla kdysi Pavla a Virginii a snila o bambusovém domku, o černochu Domingovi, o psu Fideliovi, ale hlavně o něžném přátelství nějakého laskavého bratříčka, který šplhá na stromy vyšší než kostelní věž, aby vám utrhl červené ovoce, nebo běží bosý po písku a přináší vám ptačí hnízdo.

Když jí bylo třináct let, zavezl ji otec osobně do města, aby ji odvedl do kláštera. Zastavili se v nějakém hostinci ve čtvrti Saint-Gervais, kde večeřeli na malovaných talířích, na kterých byl zpodobněn příběh slečny de la Valliere. Výklady k obrázkům, tu a tam poškrábané nožem, oslavovaly náboženství, něžné city a nádheru dvora.

Nejenže se v první době v klášteře nenudila, naopak líbilo se jí mezi sestřičkami: aby ji rozptýlily, vodívaly ji do kaple, kam se z refektáře chodilo dlouhou chodbou. O přestávkách si moc nehrála, dobře rozuměla katechismu a na těžké otázky odpovídala panu vikáři vždycky ona. Tak žila v mírném ovzduší kláštera, odkud nikdy nevycházela, mezi ženami s bílou pletí nosícími růženec s měděným křížem a pozvolna se poddávala mystické zemdlenosti, která se line z vůní oltáře, ze svěžího chladu kropenek, ze zářících voskovic. Místo aby sledovala mši, dívala se ve své modlitební knížce na modře orámované svaté obrázky -milovala nemocnou ovečku, nejsvětější srdce protknuté ostrými šípy a ubohého Ježíše padajícího pod křížem. Pokusila se celý den nejíst, aby umrtvila tělo. Hledala v duchu nějaký slib, který by na sebe vzala.

Když šla ke zpovědi, vymýšlela si drobné hříchy, aby tam v temnotě mohla déle klečet se sepjatýma rukama a s tváří u mřížky naslouchat knězovu šepotu. Příměry o snoubenci, choti, nebeském milenci a manželství věčném, které se opakují v kázáních, jí v hloubi duše probouzely nečekanou něhu.

Večer před modlitbou se ve studovně předčítaly nábožné texty. Ve všední dny to byl třeba výtah z Náboženských dějin nebo Přednášky abbé Frayssinouse a v neděli se pro zábavu četly úryvky z Génia křesťanství. Jak pozorně poprvé naslouchala melodickým nářkům romantické melancholie, opakovaným všemi ozvěnami země i věčnosti! Kdyby prožila dětství někde v zadním krámku obchodní čtvrti, možná by se lyricky nadchla přírodou; toto zanícení zpravidla zakoušíme teprve prostřednictvím spisovatelů. Ona však znala venkov příliš dobře; znala bečení stád, dojení, orání. Na klidné výjevy v přírodě byla zvyklá, a tak se obracela naopak k jejím pohnutým aspektům. Moře milovala jen pro jeho bouře a zeleň jen tehdy, když byla rozseta mezi rozvalinami. Potřebovala z každé věci vyzískat nějaký osobní prospěch a zavrhovala jako zbytečné všechno, co nepřispívalo k bezprostřední potřebě jejího srdce – neboť byla povahy spíš citové než umělecké a vyhledávala emoce, nikoli krajinu.

Každý měsíc chodila na týden do kláštera jedna stará panna pomáhat se správkami prádla. Arcibiskupský úřad nad ní držel ochrannou ruku, neboť patřila ke staré šlechtické rodině, kterou revoluce přivedla na mizinu, a tak jídala se sestřičkami v refektáři a po (...)

(......)