Hermann Hesse
překlad: Ivana Vízdalová

GERTRUDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Osmá kapitola

Po návratu mě očekávala, jak mi Heinrich předpovídal, pověst o úspěchu, která měla mnoho nepříjemných a zčásti směšných následků. Obchodních záležitostí jsem se mohl snadno zbavit tím, že jsem operu svěřil jednomu agentovi. Ale přicházely také návštěvy, lidé od novin, nakladatelé, pošetilé dopisy a trvalo nějakou dobu, než jsem si zvykl na drobná břemena, jež s sebou rychle proslavené jméno přináší, a vzpamatoval se z prvního zklamání. Lidé si podivným způsobem činí na slavnou osobu nárok, bez rozdílu, zda jde o zázračné dítě, skladatele, básníka či loupežného vraha. Jeden chce jeho fotografii, druhý rukopis, třetí žadoní o peníze, všichni mladí kolegové posílají své práce, přehnaně lichotí a prosí o posouzení, a když jim člověk neodpoví, nebo řekne svůj názor, ctitel je náhle zatrpklý, hrubý a pomstychtivý. Časopisy chtějí otisknout podobiznu dotyčného muže, noviny vyprávějí o jeho životě, původu, zevnějšku. Připomínají se spolužáci, a vzdálení příbuzní údajně už před lety říkali, že jejich bratranec jednou bude slavný.

Mezi takovými dopisy, jež mě uváděly do rozpaků a nesnází, byl i jeden od slečny Schniebelové, který nás rozveselil, a jeden od někoho, na koho už jsem dlouho vůbec nepomyslel. Psala mi hezká Liddy, aniž se ovšem zmínila o naší jízdě na saních, ale zcela v tónu staré věrné přítelkyně. Provdala se u nich doma za učitele hudby a dávala mi adresu, abych jí mohl co nejdřív poslat všechny své skladby s pěkným věnováním. Přiložila svou fotografii, na které však byly dobře známé rysy zestárlé a zhrublé, a já jí co možná přátelsky odpověděl.

Ovšem tyto drobnosti patří k zapomenutému, co nezanechává stopy. Ani dobré a nádherné plody mého úspěchu, známost s krásnými a ušlechtilými lidmi, kteří mají hudbu v srdci a nejen v ústech, nepatří k mému skutečnému životu, který stejně jako dříve zůstal tichý a od té doby se změnil jen málo. Zbývá mi jen vyprávět, jaký obrat vzal osud mých nejbližších přátel.

Starý pan Imthor už nežil tolik společensky, jako když tu byla Gertruda. Ale v jeho domě uprostřed mnoha obrazů se každé tři týdny konal večer s vybranou komorní hudbou, kterého jsem se pravidelně účastnil. Občas jsem tam přivedl i Teisera. Imthor však trval na tom, abych ho navštěvoval i jindy. Tak jsem k němu občas v podvečer zašel - to byla jeho oblíbená doba - do pracovny, kde visel Gertrudin obraz, a protože mezi starým pánem a mnou se vytvořil navenek chladný, avšak trvalý vztah plný porozumění a protože jsme oba cítili potřebu popovídat si, náš rozhovor nezřídka zabrousil na to, co naše srdce nejvíce zaměstnávalo. Musel jsem vyprávět o Mnichově a nezamlčel jsem, jaký dojem jsem získal ze vztahu mezi manželi. Přikyvoval.

“Ještěse to může všechno urovnat,” řekl s povzdechem, “ale my pro to nemůžeme udělat nic. Těším se na léto, pak budu mít své dítědva měsíce pro sebe. V Mnichově ji navštěvuji málo a nerad, drží se také tak statečně, že ji nesmím rušit a změkčovat.”

Gertrudiny dopisy nepřinesly nic (...)

(......)