Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Z tanečního sálu vedlo do kuchyně matné okénko a v tom mléčném skle byla silueta muže ve fraku, která držela v prstech decentně skleničku jak reklama na aperitiv. Teď přiložila sklínku k ústům a do poslední kapky vypila lahodný šnaps. Pak ta silueta zmizela a v tanečním sále se objevil taneční mistr ve fraku, hned tleskal rukama, postavil se doprostředka parketu, přejel si prstem knoflíky u poklopce a volal:

„Tak pánové, jako posledně nejsou zde ještě dámy, až na jednu!“ a ukázal k zrcadlu, kde seděla slečna Hroudová v károvaných bavlněných šatech a prsty měla zaťaty do velikého kapesníku. „Ale pánové, co není, bude! Dámy budou! Přislíbily mi účast v tanečních hodinách pro starší a pokročilé! Ale zatím se rozpočítejte a sudí budou dělat to, co jsou, pány, liší ale budou dělat dámy! A hned si zopakujeme valčík. Pane kapelníku, prosil bych Strausse!“ Volal taneční mistr, a jak jeho žáci stáli v řadě, kráčel a odpočítával sudé, liché, sudé, liché, a když ukázal na posledního, velel: „Páni pro dámy!“

A kapelník, který zamlada hrával U Špírků a Staré paní, se sklonil, ale zatočila se mu hlava, když se zadíval na ošuntělé tanečníky, a spletl se a místo ke klavíru chtěl vejít do zrcadla.

„Verfluchte Paralyse,“ zanadával a posadil se ke skutečnému pianinu a sálem zahřměl valčík Hlasy jara.

„A potom Císařský valčík,“ volal mistr, „já musím do kuchyně, mám tam meziměstskou skrz krásné dámy!“

A vzdaloval se sálem pln starosti o krásné dámy, pak se jeho silueta objevila v mléčném okénku vedoucím ze sálu do kuchyně a čísi ruka mu podala do stínohry sklenku.

„Ježíšmarjá,“ řekl pan Bucifal, který dělal dámu panu dirigentovi, „co je to tady za lidi.“

„Klienti,“ řekl suše pan dirigent, „ten řezník, jak se posadil pod zrcadlo, tak toho jsme udělali hned první hodinu. Vzal si nejvyšší penzi. Vidíte, Bucifálku, Viktora? Tak ten tančí s lakýrnickým mistrem Timikem a taky ho má na lanči. Když se rozhlídnete líp, vidíte, že to jsou samí přestárlí živnostníčci, ouřadové, pár bláznivých starých mládenců…, protože kdopak by se zapsal na periferii do tanečních hodin?“

„Kristepane!“ zvolal pan Bucifal. „Nekopl jsem vás tuze? Proboha, ale kdo je ten chlap, jak tančí sám se sebou?“

„To je zahradnický pomocník Jiroušek,“ pošeptal pan dirigent, „když jsme měli první hodinu, dělal mi dámu. Ale jen jsme začali polku, vytrhl se mi z ruky a tančil sám. Individualistická nátura. Měl dva choromyslný syny, který ještě v patnácti letech nemohl naučit znát hodiny, natahuje jim budíkový ručičky do všech možnejch poloh, tluče jim tím budíkem do hlavy… Teďka se to zlepšilo, jeden synek se oběsil a ten druhej, když vidí na budíku čtvrt na šest, tak říká, že je půl šestý…, a zahradník je celej blaženej, že už se to přeci jenom lepší.“

„Kdo vám platí to zápisný?“ optal se pan Bucifal.

„To platí představenstvo Opory v stáří. Loni jsme během tanečních hodin pro starší a pokročilé, ovšem na opačným konci Prahy, udělali celkem dvanáct pojistek,“ řekl pan (...)

(......)