Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9

Přes měsíčnou zeď blázince se nakláněly symfonické větve. Pan Bloudek, dozorce, odemkl postranní branku a do ústavní zahrady vešli reprezentanti Opory v stáří. Slečna Nadja nesla košíček přikrytý ubrouskem.

„Taková juvenilní paranoia je prevít,“ řekl dozorce Bloudek, „to pacient dostane najednou záporný znamínko a rychle nám zacouvá nazpátek k šimpanzovi.“

„To máme pěkný perspektivy,“ řekl pan dirigent.

„Někdy si zabláznit je milo,“ řekl pan Viktor, „Erasmus Rotterdamský o tom napsal knížku Chvála bláznovství.“

„To jo,“ zvedl ruku pan Bloudek, „ale skotačit můžete jen do tý doby, kdy jste ještě schopnej se navracet v původní stav. Ale najednou se už nevrátíte a objeví se rozštěp a přivezou vás sem, k nám…“

A společnost se zastavila na konci parku, skrz stromy svítila pětipatrová budova natřená měsíčním svitem.

A v tom domě bdělo jediné osvětlené okno.

Posadili se na lavičku cloněnou větvemi staletých buků a kochali se pohledem do ústavní zelinářské zahrady, kde na záhonech zářily krůpěje v kapustových listech. A při zdi se táhl dlouhý skleník, jehož skleněná střecha se leskla jak ohromná břitva.

Nadjina bílá róba se bělala v hlubokých stínech parku.

„Slečno, načněte flašku!“ řekl dirigent a s obdivem těkal očima zahradou. „Lidi, vidíte to? Jak já mám měsíčný noci rád. A přeci si myslím, že nejsou ty měsíčný noci takový, jak bejvaly dřív. Víc měsíček svítíval. Mohli jste v takový noci najít jehlu. A lidi dávali na vokna deky a stahovali žaluzie, protože některý lidi bejvali z takových nocí náměsíční. Slyšeli jste, aby dneska někdo trpěl náměsíčností?“

„Vy,“ řekla Nadja a obejmula koleny láhev a vytáhla zátku.

„To je příjemnej zvuk,“ liboval si dozorce.

„Jsem náměsíčnej,“ řekl pan dirigent, „ale co mi to je platný, když ze všeho už mi zbyly jen ty prachy. Tak rád jsem chodil s dívkama měsíčnou noci…, když jsem bejval mlád. Ale co se dá dělat?“

„Nic se nedá dělat,“ řekl dozorce, „všecko má svůj čas. Přeci se nebudete trápit láskou jako tamta naše dáma,“ ukázal na osvětlené okno, „tam sedí milostpaní Máša s polámaným srdcem a mozkem, panička, která zapomněla, že jí je čtyřicet a že z lásky bolej vlásky.“

Nadja čistila ubrouskem sklenky.

Pak nalila destilát.

„Na co se napijeme?“ zvedl skleničku pan dirigent. „Na tuhle měsíčnou noc!“

„Na lásku, která polámala paní Mášu,“ řekl Viktor.

„Na noci, který ještě přijdou,“ řekla Nadja.

„Na to, že jsme všichni v blázinci,“ řekl pan Tonda.

„Na skvrny, který nelze vyčistit bez porušení podstaty látky,“ řekl pan Bucifal.

„Na zlatý ruce firmy Krohn Brothers, který uvařily tenhle destilát,“ řekl dozorce.

Pak zvedli sklenky a napili se.

A kdosi v srdci budovy strašně zanaříkal.

„To nic,“ řekl dozorce a nalil si znovu, „to bude pan Kilius. Hergot! Ta firma Krohn Brothers nám to uvařila! To máte, lidi si myslejí, že my jsme tady nějaká správkárna, ve který se spraví diskordant jak ňáká propíchnutá pneumatika…, jako když se zalepí duše. A přeci člověk je (...)

(......)