Bohumil Hrabal

PÁBITELÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Romance

1

Gaston Košilka už chvíli postával před osvětleným Pramenem. A když se znovu podíval do výkladní skříně na svůj obličej, zase si potvrdil to, co už věděl dávno, že se sám sobě vůbec nelíbí, že je docela nenápadný mladík, který se z biografu vrací ještě víc dobit, než byl, když tam šel. Ve výkladní tabuli viděl svoji tvář a bylo mu jasné, že nikdy nemůže s touhle postavou být tím, kým by chtěl. Fanfánem Tulipánem.

A když se znovu pomučil svým obrazem v zasklených dveřích Pramene, objevila se tam cikánka, stiskla kliku a vyšla na Hlavní třídu a v ruce nesla půl bochníku chleba. Gaston se podivil, jaké má ta holka šaty. Byly to dvě proti sobě sešpendlené zástěry, takže když stála na obrubníku chodníku a rozhlížela se na obě strany, aby ji nepřejela tramvaj nebo auto, Gaston nepoznal, kde má ta holka záda a kde hubená prsa. Utřel si z čela pot a řekl:

„No nazdar hodiny!“

A cikánka se otočila, vyplázla na něj bělmo očí a nabarvené rty a chtěla něco říct, ale hlas jí selhal. Pak vlnivým nomádským krokem přešla Hlavní třídu a v dlani obrácené k nebi nesla těsně u černých vlasů ten půlbochník chleba a bílá kůrka črtala večerem její cestu. Když se zastavila před osvětlenou výkladní skříní Tepu, stála ve vykloubené póze a šilhala po Gastonovi.

Dodal si odvahy a přešel tam taky.

„Dej mi pokouřit,“ řekla.

Nastavila pootevřený ukazováček a prostředníček.

Vložil mezi prsty cigaretu, a když zapaloval, řekl světácky:

„Vonějí ti vlasy.“

„A tobě se klepou ruce,“ řekla.

„Mám těžkou práci,“ zamrkal.

„Co děláš?“

„Jsem instalatérskej pomocník,“ začervenal se.

„Ó, to jseš pán. Ale kolik stojí támhleten svetr?“ optala se hlubokým altem.

„Kterej? Tenhle?“

„Ne, támhleten růžovej!“

„Pětačtyřicet korun.“

„Tak hele. Kup mi ten svetr. Já dám k ségře ten chleba a půjdeme spolu někam. A uvidíš,“ slibovala, a když si dávala šluka, propadly se jí tváře a zasvítily oči.

„Co uvidím?“ polekal se.

„Uvidíš. Napřed kup a pak uvidíš. Přisámbohu, budu tě mít ráda,“ řekla a zdvihla prsty i s cigaretou k přísaze.

„Za svetříček?“ podivil se.

„Za svetříček.“

„Ale je zavříno!“

„Nevadí, dej mi ty lovy a já si ten svetříček zejtra koupím.“

„Lovy?“

„Lovy,“ řekla a vyprskla špačka a zamnula prstama.

„Ach takhle? Lovy?“ pochopil Gaston. „Mý čestný slovo, že ty prachy ode mě dostaneš!“

„Přisámbohu, Panenka Maria tě přijde v noci strašit, jestli mi je nedáš, přijde!“ hrozila a byla vážná a bez jediné vrásky a dívala se zblízka Gastonovi do očí a oči měla do půl ksichtu jak Lollobrigida. A z ničeho nic, jako by učinila velký objev, prohlásila Gastonovi:

„Máš takovýhle voči!“ a z palce a ukazováčku udělala písmenko O a nasadila si je na oko.

„A ty jako dvě studánky.“

„Ano, jako dvě studánky,“ nepodivila se, „cigánky, když jsou mladý, mají krásný všecko. A já jsem mladá,“ řekla a nastavila prsty.

Gaston něžně vložil do jejích prstů cigaretu. Pak si zapálil taky. Díval se chvíli do tabule výkladní skříně, narovnal (...)

(......)