Victor Hugo
překlad: Milena a Josef Tomáškovi

DEVADESÁT TŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SEDMÁ KNIHA / FEUDALISMUS A REVOLUCE

I / Předek

Na kamenné podlaze podzemního žaláře vedle čtverhranného okénka stála lampa.

Byla tu ještě otep slámy, džbán vody a komisárek. Kdyby vězně napadlo zapálit slámu, nebylo by to nic platné, neboť sklepení bylo vytesáno ve skále; oheň by vězení neuškodil, ale vězně by byl jistě zadusil.

V okamžiku, kdy se dveře otočily ve stěžejích, přecházel markýz mechanicky po vězení, jako přecházejí šelmy v kleci.

Když uslyšel vrznutí otvírajících a zavírajících se dveří, zvedl hlavu. Lampa, stojící na zemi mezi Gauvainem a markýzem, ozářila plně obličeje obou mužů.

Pohlédli na sebe a stáli chvíli bez hnutí jako zkamenělí.

Markýz se rozesmál a zvolal:

„Dobrý den, pane! Už je to hezká řada let, co jsem neměl potěšení setkat se s vámi. Jste velmi laskav, že jste mě přišel navštívit. Děkuji vám. Nic víc si nepřeji než trochu si pohovořit. Začínal jsem se už nudit. Vaši přátelé maří čas; zjištění totožnosti, vojenské soudy, to všecko jsou zbytečné průtahy. Já bych to skoncoval rychleji. Jsem tu doma. Jen račte dál. Nu, co říkáte tomu všemu, co se teď děje? Je to zvláštní, viďte? Byl jednou jeden král a jedna královna; ten král, to byl král, a ta královna, to byla Francie. Králi usekli hlavu a královnu provdali za Robespierra; ten pán a ta dáma měli dceru; jmenuje se gilotina, a zítra ráno, jak se zdá, se s ní seznámím. Bude mě těšit, právě tak jako mě těší, že vás vidím. Přicházíte kvůli tomu? Povýšil jste? Že by z vás byl kat? Je-li to pouze přátelská návštěva, jsem tím velmi dojat. Pane vikomte, snad už nevíte, co je to šlechtic. Nuže, stojí před vámi. Podívejte se na něj. Je podivný; věří v Boha, věří v tradici, věří v rodinu, ve své předky, hlásí se k odkazu svého otce, k věrnosti a k povinnosti ke svému vladaři, má v úctě staré zákony, ctnost a spravedlnost; a dal by vás s radostí zastřelit. Prosím, buďte tak laskav a sedněte si. Ovšem jenom na dlažbu, neboť v tomto salónu nejsou křesla, ale kdo žije v blátě, může si sednout na zem. Neříkám to proto, abych vás urazil, neboť čemu my říkáme bláto, to vy nazýváte národem. Nežádáte, doufám, abych volal Volnost, Rovnost, Bratrství? Tohle je stará místnost mého domu, kdysi sem páni zavírali nevolníky; teď sem zavírají nevolníci pány. Těmto hloupostem se říká revoluce. Zdá se, že mi do šestatřiceti hodin useknou hlavu. Nevidím v tom nic špatného. Kdyby však byli zdvořilí, byli by mi poslali mou tabatěrku, která je nahoře v zrcadlové síni, kde jste si hrával jako dítě a kde jsem vás houpával na kolenou. Pane, něco vám povím: Vy se jmenujete Gauvain, a jakkoli je to divné, proudí ve vašich žilách vznešená krev, přisámbůh táž krev jako moje, a ta krev, která ze mne dělá muže čestného, dělá z vás ničemu. To už tak někdy bývá. Řeknete mi, že to není vaší vinou. Mou také ne. Čert aby to spral, člověk je někdy zločincem, aniž o tom ví. To záleží na vzduchu, jaký člověk dýchá; v takových dobách, jako je naše, nejsou lidé odpovědni za to, co činí; za (...)

(......)