Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA ČTVRTÁ
Gorbeauův barák

(1)
Mistr Gorbeau

Když se před čtyřiceti lety odvážil osamělý chodec do odlehlých končin nemocnice Salpêtrière a dostal se bulvárem až k Italské bráně, došel do míst, o nichž se dalo říci, že tam Paříž mizí. Nebyla to samota, byli tam chodci; nebyl to venkov, byly tam domy a ulice; nebylo to město, ale tamější ulice byly zbrázděny kolejemi jako polní cesty a rostla tam tráva; nebyla to vesnice, domy byly příliš vysoké. Co to tedy bylo? Byla to osada bez obyvatel, byla to pustina, kde se sem tam někdo ukázal; byl to velkoměstský bulvár, jedna z pařížských ulic, v noci nevlídnější než les, ve dne pochmurnější než hřbitov.

Byla to stará čtvrť koňského trhu, Marché-aux-Chevaux.

Odvážil-li se chodec za čtyři vetché zdi tohoto Marchéaux-Chevaux, uvolil-li se projít ulicí Petit-Banquier, minout po pravé straně zahradu střeženou vysokou zdí, pak louku s kupami třísla, podobnými doupatům obrovských bobrů, pak ohradu plnou trámů s hromadami pařezů, drtin a hoblovaček, na jejichž vrcholku štěkal velký hafan, a pak dlouhou nízkou pobořenou zídku s černými smutečními vrátky, zídku obrostlou mechem a zjara na nejpustším místě prokvétající květinami, a ještě strašnou sešlou budovu, na níž bylo velkými písmeny napsáno:

ZDE SE ZAPOVÝDÁ LEPYT PLAGÁTY,

dostal se odvážný chodec na nároží ulice Vignes-SaintMarcel do málo známých končin. V těch místech, nedaleko jakési továrny a mezi dvěma zahradními zdmi, stál v těch časech barák, který se na první pohled zdál malý jako chaloupka, ale ve skutečnosti byl rozlehlý jako katedrála. Do ulice byl obrácen bokem, lomenicí; proto vypadal tak nepatrně. Téměř celý dům byl zakryt. Bylo vidět jen vrata a okno.

Barák měl jen jediné poschodí.

Kdo si jej podrobněji prohlédl, byl překvapen dveřmi, které mohly vést jen do nějakého brlohu, zatímco okno, kdyby místo z obyčejného stavebního kamene bylo z kvádrů, mohlo být oknem do krásného paláce.

Vrata byla pouhou směsicí červotočivých prken hrubě sbitých příčkami, které se podobaly špatně otesaným polenům. Vedla rovnou na příkré schodiště s vysokými stupni, plnými bláta, malty a prachu. Schodiště bylo právě tak široké jako vrata, a bylo vidět z ulice, jak stoupá jako žebřík a mizí ve tmě mezi dvěma zdmi. Vrchní část neforemného dveřního otvoru byla přepažena úzkým prknem, do něhož bylo vyříznuto trojhranné okénko, vikýřek a zároveň kukátko pro případ, že by dveře byly zavřeny. Na vnitřní straně vrat načmáral štětec smočený v inkoustu dvěma tahy číslici 52 a nad vyhlídkou tentýž štětec vymaloval číslo 50. Kde to tedy jsme? Hořejšek dveří říká, že v čísle 50; vnitřek namítá: ne, v čísle 52. Trojhrannou špehýrku zacláněly zašedlé cáry prachu.

Okno bylo široké, dosti vysoko položené, s žaluziemi a s obrubní ze čtvercových tabulek; jenomže tabulky byly samá prasklina, kterou maskovaly a zároveň prozrazovaly důmyslné papírové správky, kdežto uvolněné a rozeschlé žaluzie spíše ohrožovaly kolemjdoucí, než aby chránily obyvatele (...)

(......)