Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA OSMÁ,
Hřbitovy berou, co jim dáváme

(1)
Jak je možno vniknout do kláštera

A do toho domu Jean Valjean jako by „spadl z nebe“, řekl Fauchelevent.

Přelezl zahradní zeď, která tvořila kout v ulici Polonceau. Andělský chorál, který zaslechl uprostřed noci, bylo matutinum, jitřní zpěv jeptišek; síň, kterou zahlédl ve tmě, byla kaple; přízrak, který viděl ležet na dlažbě, byla sestra konající pokání; rolnička, která ho svým zvoněním tak podivně vzrušila, byl zvonek, připevněný ke kolenu zahradníka Faucheleventa.

Když uložili Cosettu ke spánku, pojedli Jean Valjean a Fauchelevent kousek sýra, popili skleničku vína a hřáli se u příjemného ohně, přikládajíce z otýpky klestí; a nakonec, protože na jediném lůžku v celém domku spala Cosetta, vrhli se oba jeden jako druhý na otep slámy. Než zavřel oči, Jean Valjean řekl:

„Teď tu musím zůstat.“

Ta slova vrtala Faucheleventovi mozkem celou noc.

Máme-li říci pravdu, ani jeden z nich oka nezamhouřil.

Jean Valjean věděl, že je odhalen a že ho Javert stopuje, a proto správně soudil, že by byl s Cosettou ztracen, kdyby se vrátil do Paříže. Protože ho nový náraz větru právě zavál do kláštera, Jean Valjean myslil jen na to, jak by tam zůstal. Pro nešťastníka v jeho postavení byl klášter místem nejnebezpečnějším a zároveň nejbezpečnějším; nejnebezpečnějším proto, že tam žádný muž nesměl vkročit. Kdyby ho zde přistihli, bylo by to dopadení při činu a Jean Valjean by šel z kláštera rovnou do vězení; klášter byl však zároveň místem nejjistějším, neboť kdo by ho tu hledal, kdyby ho jeptišky přijaly do služeb a mohl zde bydlit? Bydlit na nemožném místě byla jediná možnost, jak se zachránit.

Fauchelevent si také lámal hlavu. Nejprve si uvědomil, že ničemu nerozumí. Jak se tu pan Madeleine octl, když jsou zdi tak vysoké? Zdi klášterů se jen tak lehce nepřekračují. Jak se sem dostal s dítětem? Tak příkrou zeď není přece možné zlézt s dítětem v náručí. Co je to za dítě? Odkud přicházejí ti dva? Od dob, co byl v klášteře, Fauchelevent neslyšel o Montreuil-sur-Mer a nevěděl tudíž, co všechno se událo. Vzezření pana Madeleina nevybízelo právě k důvěrnostem; a potom si Fauchelevent říkal: „Světců se přece nevyptáváme!“ V jeho očích si pan Madeleine uchoval všechnu úctu. Z několika slov, která uklouzla Jeanu Valjeanovi, zahradník pouze usoudil, že pan Madeleine v těžkých dobách snad přišel na mizinu a je pronásledován věřiteli; nebo že ublížil svému dobrému jménu tím, že se zapletl do nějaké politické aféry a skrývá se; a to nebylo proti srsti Faucheleventovi, který – jak tak mnoho našich venkovanů ze severu Francie – byl v jádře starým bonapartistou. Aby se ukryl, vybral si pan Madeleine za svůj útulek klášter a bylo docela přirozené, že zde chce zůstat. Ale přesto mu nešlo do hlavy – a Fauchelevent se k tomu stále vracel –, jak se sem pan Madeleine dostal a jak to, že má s sebou holčičku. Fauchelevent je přece viděl, ohmatal, mluvil s nimi, a pořád tomu nevěřil. Nepochopitelná záhada (...)

(......)