Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA ŠESTÁ
Javert

(1)
Začátek odpočinku

Madeleine dal převézt Fantinu do nemocnice, kterou měl ve svém domě. Svěřil ji sestrám a ty ji uložily do postele. Dostavila se prudká horečka. Fantina část noci blouznila a mluvila nahlas. Konečně usnula.

Na druhý den k poledni se probudila, slyšela dech vedle lůžka, rozhrnula záclonu a spatřila pana Madeleina, který se díval na něco nad její hlavou. Jeho pohled byl plný soucitu a úzkosti a pokorně prosil. Sledovala jeho směr a viděla, že upírá oči na krucifix přibitý na zdi.

Od té chvíle byl pan Madeleine pro Fantinu jiným člověkem. Zdálo se jí, že je obklopen světlem. Byl pohřížen do jakési modlitby. Dlouho jej pozorovala, než se ho odvážila vyrušit. Konečně mu plaše řekla:

„Co tu děláte?“

Pan Madeleine byl u ní už hodinu. Čekal, až se Fantina probudí. Vzal ji za ruku, nahmatal tep a odpověděl:

„Jak se vám daří?“

„Dobře; spala jsem,“ řekla Fantina. „Je mi už lépe. Nic to nebude.“

A pan Madeleine odpověděl teprve teď na otázku, kterou mu předtím dala.

„Modlil jsem se k mučedníku, který je tam nahoře.“

A v duchu dodal: „Za mučednici, která je zde dole.“

Pan Madeleine strávil noc a dopoledne tím, že se vyptával. Teď už věděl všechno. Znal Fantinin příběh se všemi jeho dojemnými podrobnostmi.

„Chudáku, zkusila jste hodně. Ale nenaříkejte; od nynějška se vám dostává údělu vyvolených. Tímto způsobem se stávají z lidí andělé. Nemohou za to; jinak to nedovedou. Vidíte, peklo, z něhož vycházíte, je první podoba nebe. Tou jste musila začít.“

Hluboce vzdychl, kdežto ona se na něho usmívala milým úsměvem, jemuž chyběly dva zuby.

Téže noci napsal Javert dopis. Druhý den ráno jej sám donesl na poštu v Montreuil-sur-Mer. Byl určen do Paříže a adresa zněla: Panu Chabouilletovi, tajemníku pana policejního prefekta. Protože se už roznesla zpráva o příhodě na strážnici, domnívala se poštovní úřednice a lidé, kteří viděli dopis a poznali na obálce Javertovo písmo, že Javert posílá žádost o propuštění.

Pan Madeleine bez otálení napsal Thénardierovým. Fantina jim byla dlužna sto dvacet franků. Poslal jim tři sta franků s poznámkou, aby tím považovali dluh za vyrovnaný a dítě přivedli do Montreuil-sur-Mer, kam je volá nemocná matka.

To Thénardiera oslnilo. „U čerta!“ řekl své manželce. „To dítě nepustíme. Kdo by byl uvěřil, že se z cvrčka stane dojná kráva? Vím, co v tom vězí. Nějaký hlupák se zbláznil do matky.“

Odpověděl pěkně sestavenou upomínkou na pět set a několik franků. V té upomínce byly dvě neodmítnutelné položky – jedna byla částka vyplacená lékaři, který jeho děti ošetřoval, a druhá lékárníkovi, který zásobil léky Eponinu a Azelmu ve dvou dlouhých nemocech. Cosetta, jak jsme řekli, vůbec nestonala. Byla to jen malá záměna jmen. Na konec upomínky Thénardier napsal: Na účet přijal tři sta franků.

Pan Madeleine ihned poslal druhých tři sta franků a napsal: „Rychle přiveďte Cosettu.“

„Kristepane!“ řekl Thénardier. „To dítě nemůžeme dát z ruky.“

Zatím se (...)

(......)