Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA SEDMÁ
Champmathieuův případ

(1)
Sestra Simplicie

Události, o nichž budeme číst, nebyly známé v Montreuilsur-Mer ve svém celku, ale to málo, co proniklo, zanechalo v městě takový ohlas, že by v této knize vznikla velká mezera, kdybychom o nich nevyprávěli do nejmenších podrobností.

V těch podrobnostech se čtenář setká se dvěma nebo třemi nepravděpodobnými okolnostmi, které uvádíme z úcty k pravdě.

Odpoledne po Javertově návštěvě zašel pan Madeleine jako obyčejně za Fantinou.

Než k ní vstoupil, dal si zavolat sestru Simplicii.

Dvě jeptišky, které měly na starosti nemocnici – lazaristky jako všechny milosrdné sestry –, se jmenovaly sestra Perpetua a sestra Simplicie.

Sestra Perpetua byla prostoduchá venkovanka, žena, která vstoupila do služeb božích, jako se nastupuje na jakékoliv jiné místo. Byla jeptiškou, jako je jiná kuchařkou. Takový typ není příliš vzácný. Řehole ochotně přijímají těžkou venkovskou hmotu, z níž se dá snadno uhníst kapucín nebo voršilka. Selských rukou se užije k těžkým pracím v klášteře. Proměna skotáka v karmelitána je snadná a děje se bez větší námahy; společný základ nevědomosti vesnické a klášterní je dokonalá příprava, která okamžitě staví venkovana naroveň mnichu. Trochu širší halena stačí, aby z ní byla kutna. Sestra Perpetua, statná jeptiška, pocházela z Marines nedaleko Pontoise, mluvila nářečím, odříkávala žalmy, odmumlávala modlitby, sladila odvary podle přehnané zbožnosti nebo přetvářky nemocného, byla drsná k nemocným, neochotná k umírajícím, kterým cpala Boha přímo do úst, smrtelný zápas hněvivě kamenovala modlitbami, byla statečná, poctivá a červená v obličeji.

Sestra Simplicie byla bílá jako vosk. Vedle sestry Perpetuy vypadala jako voskovice vedle lojové svíčky. Vincenc z Pauly božsky vystihl milosrdnou sestru úžasnými slovy, v nichž slučuje tolik svobody s tolikerým plněním povinností: „Jejich klášterem bude jenom nemocnice, jejich celou jen najatá světnice, kaplí jen farní kostel, ambity jen městské ulice nebo nemocniční síně, klauzurou jen poslušnost, mříží bázeň boží a závojem pouze skromnost.“ Tento ideál ztělesňovala sestra Simplicie. Nikdo nedovedl uhodnout její věk; nikdy nebyla mladá a zdálo se, že nikdy nezestárne. Byla to osoba – neodvažujeme se říci žena – klidná, uzavřená, jemného chování, chladná, osoba, která nikdy nezalhala. Byla tak něžná, že se zdála křehká; a přece byla pevnější než žula. Nešťastníků se dotýkala líbeznými prsty, jemnými a čistými. Dalo by se říci, že mluvila mlčením; říkala, jen co bylo nutné, a měla hlas, který by byl vylákal zpověď i okouzlil v salóně. Její jemná povaha se vyrovnávala s řeholním šatem, neboť v jeho drsném doteku nacházela stálou připomínku nebe a Boha. Všimněme si jedné podrobnosti. Hlavním rysem sestry Simplicie bylo, že nikdy nelhala, že nikdy neřekla v zájmu kohokoliv věc, třeba i nezávažnou, která by nebyla pravda a nic než pravda; to byl význačný rys její ctnosti. Pro svou neochvějnou pravdomluvnost byla (...)

(......)