Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII

Všecko svatá pravda, všecko tak, jak to Mariánek přinesl. Toho večera bylo to ještě tajemstvím, ale nazejtří věděl o tom všechen Koňský trh od velké Scheidlerovské zahrady nahoře u Koňské brány až dolů k příkopům, všechen Koňský trh po obou stranách. Stůl „u blíženců“ jednal o té zprávě po kolik večerů. Vzrušovala jej, poněvadž se týkala jejich pana starého a jeho rodiny, jejíž osudy sledovali s vřelým účastenstvím, jako jmenovitě před sedmi lety, když měl pan starý Březina těžkou alteraci^[17] pro nejstaršího syna svého Vojtěcha, teď, tohoto času, kaplana v Plzni, když veselý student i outrata tenkráte nechtěl přistoupiti k důstojnosti kněžské. A s druhým, Ondřejem, teď cisterciákem, nebylo o nic lépe.

Doma měl pan starý ještě dva syny, Jindřicha, jenž byl při živnosti, a Jiříka, nejmladšího. Ten chodil tohoto roku 1725 do rétoriky^[18] k jezovitům v koleji u sv. Klimenta.

Děti tedy dospěly, a přece se Březina odhodlal, že promění svůj stav vdovecký. Nejprve to oznámil matce nebožky své ženy, a stará paní u Pražáků, která sama byla potřetí vdovou, nebránila mu, nevymlouvala, přesvědčujíc, že takto není možná vésti živnost, jak náleží. Také uznala, že dobře volil, že si vybral nevěstu z rodu sladovnického; bylť její otec, Karel Vyšín z Klarenburku, starší nákladníků a jeden z desetipánů, majetníkem pivovaru U Štiků a bohatý muž; jeho bratr, syndikus Starého Města, také zámožný a ostatní příbuzenstvo rovněž znamenité.

Jen to se staré paní nezdálo, že je nevěsta o dvacet let mladší, a také o to se starala, bude-li dost k domácnosti, když její pantáta v útlém jejím věku choval ji nejenom tancmistra, ale i preceptora a na instrumentu hráti ji učiti dal; a snadže i špráchmajstra měla. To bylo na pováženou dle mínění staré paní, která uměla číst, ale dost těžko podpisovala své „Rozyna Terezye Lerchová, rozená Trauštynova z Heydelbergku“, znamenitě však počítala. Zeti se o té „učenosti“ nezmínila a jen srdečně mu přála, aby mu dal pánbůh štěstí a obzvláště aby nevěsta byla hodná na děti, na její vnuky.

Oddavky měly být koncem měsíce května. Pro ně se dostalo Floriánu Mariánkovi veselejší služby, nežli když chystal nebožtíkům poslední výpravu. Pomáhal v přípravách k svatbě. Stal se pravou rukou pana Vencla, měl dobré nápady a rady a sháněl za dva. Večer přinášel ke stolu k blížencům zprávy o tom, co všecko už vykonali, obzvláště ve velkém pokoji, kdež bylo nutno upravit „portiry“, záclony a sukna při oknech, postavit dlouhý stůl ze tří kusů, sumou opatřit všechno pro velikou hostinu.

S obdivem přitom líčil, jaké je bohatství u Březinů, v nábytku, náčiní, ve všem, co cínu, majoliky a měděného nádobí a co od stříbra, nejen lžíce, lžičky, cukrtác, ale i konvice půlpinetní a koflíky, co skla, sklenic, lahví, a mezi těmi jedna obzvláště krásná, rejsovaná, se sv. Václavem. To že je bohatství, jen co vidět, a co toho ještě v almarách obyčejných a do zdí vsazených, a v malém pokoji u postele s hedvábnými nebesy umývadlo stříbrné, (...)

(......)