Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Dal se jím dolů, za příkopy přes Můstek, kolem Staré rychty, kolem vojenské strážnice při kotcích, dlouhém to stavení s řadou krámů a krámků, kůrkami krytém; kolem něho a za ním v podloubí u sv. Havla mezi boudami a stánky dosud šum a ruch tandlmarku, ač se den už nachyloval. Jiří se po tom rojení ani neohlédl. Pospíchaje přešel Celetnou ulicí, dál šerým průjezdem, nevalně čistou uličkou Templovou ke klášteru sv. Jakuba.

Minulé neděle sem pospíchal do kostela. Zaslechlť u svého učitele hudby, varhaníka u sv. Martina Brixiho, že u sv. Jakuba zahraje o hrubé veliké sólo ten taliánský houslista, jenž tu v Praze zbyl od předloňska, od korunovace po představení Fuxovy slavnostní opery, Giuseppe Tartini, nyní v domácí kapele hraběte Kinského.

Jiřík znal toho umělce a ještě více o něm slyšel od svého bývalého informátora Hubátia, a proto v neděli tak chvátal k sv. Jakubu. A Tartini tam opravdu hrál. Jiřík, sám nadšený houslista, naslouchal u vytržení, a ještě když se vracel domů, byl jako u vidění, maje duši plnou těch kouzelných zvuků.

Teď chrámové dveře zavřeny a ticho kolem. Ohlédl se po kostele a chvátal dále do končin u sv. Haštala. Tam nedaleko kostela stál nákladnický dům jeho babičky, staré paní Lerchové, řečený U Pražáků, velké patrové stavení zasmušilého vzhledu, vynikající nad své nevýstavné okolí, nad sousední menší a užší domy, většinou šindelem kryté, mezi jejichž střechami dřevěné žlaby čouhaly ven nad ulici. Obyčejná domácí lucerna visela vedle vrat starobylého pivovaru.

Paní Lerchová měla dva syny: z prvního manželství Rafaela Bláhu, z druhého Karla Wirtha. Oba byli sládci. Na tomto třetím pivovaru, U Pražáků, hospodařila sama. Vládla hojnou čeládkou jak mužskou, tak ženskou, kterou namnoze „vejhosty z poddanství vyjednala“, to jest koupila a tím do své poddanosti přivedla.

Jiřík často k ní docházel. Jednu z těch nejprvnějších návštěv za dob útlého mládí vykonal podivně vystrojen. Bylo mu asi pět let, když se ubíral k babičce přát jí, on a mladší jeho sestřička, která pak záhy zemřela; on v bílé kutně mnichů dominikánských, s černým škapulířem, sestra pak v hábu jeptišek řádu sv. Voršily, jak tenkrát začínala móda děti takto strojit na vycházky.

Jiřík si živě pamatoval, jak jej doma oblékali za mnicha a nebožku sestru za jeptišku, jak matka, která si (za ofěru^[23]) vymohla povolení k tomu v klášteřích u dominikánů i u voršilek, radostně si je prohlížela, a pantáta potěšen jak postavil maličkou jeptišku na stůl a jak jej, Jiříka, i Rézinku otáčeli, prohlíželi, celý dům, nahoře v pokoji a ještě i dole v průjezdě, jak se jim všichni obdivovali a jak pak matka a Maří děvečka je vedly sem k Pražákům a jak babičce se zakalily oči, když zhlédla mniška a roztomilou malou jeptišku, když jí oba najednou odříkávali přání a pak on sám, poněvadž Rézinka, malá jeptiška, pojednou se zajíkla, zarazila a nemohla dál. –

Pak chodíval k babičce sám o svátcích, na koledy i jen tak jako školáček, i když vstoupil do (...)

(......)