Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Obloha za noci jasná po ránu se zaklopila hustými šedými mraky. Pozdě odpoledne začalo mžít a mžilo i zvečera. V té nepohodě přijela silnicí od Opočna svatá misie. Napřed jeli dva jezovité v širokých černých kloboucích a v tmavých pláštích, P. Mateřovský a P. Firmus, každý na hnědém koni; za nimi jejich fámulus, student, také na tmavém klusáku s dvěma vaky vpředu zavěšenými. Za tím kráčela bílá kobyla, která nesla dva jezdce. Napřed seděl jezovita, P. Antonín Koniáš, rovněž pláštěm zahalený, a za ním jeho služebník, pachole, studentek. Vpředu u sedla přivázán pytel silně nacpaný a nevelký tlumok. Kněžím nebylo dobře vidět do tváře pro široké klobouky i pro vysoké límce velikých plášťů. A smrákalo se.

Zvony se rozhlaholily.

Lidé přistupovali k oknům, vybíhali přede dveře, v náměstí na podsíně i před ně, podívat se na ty, o kterých už tolik dní všude rokovali a které s napětím očekávali. Dívali se na ty dva přední, nejvíce však a nejdéle na toho na bílé kobyle a na jeho mladičkého spolujezdce. Ukazovali si na tu dvojici, tam s ouštěpkem a smíchem, tu s nevolí, až i zlostně, jaká to jízda, že ten studentík se pěkně má, ubožák, ten že si posedí a co zkusí! Nejostřeji mluvil Lukáš Truněček pernikář a žena jeho nahlas nadávala, to že je týrání toho hocha i koně, ať se podívají na ten pytel vpředu, to že není obrok, ale knihy, ať se podívají, jak je hranatý, pobrané knihy že v něm jsou, jistě, a ten páter, tomu že se to sedí, ale toho že by měli strčit, stáhnout dolů, ať kluše blátem.

Radní Doubrava stál opodál, nehlesl, jen po Truněčkovi mrkl, usmál se plaše, ale hned se ztratil, když zahlédl, že purkmistr, konšel Kilinger a syndikus vyrazili z podsíně jezovitům naproti. Smekli a stáli před nimi v tom mrholení s obnaženou hlavou; vítali je a pak je provázeli z náměstí ulicí k děkanství. Bylo u kostela, stavení staré, dřevěné s šindelovou lomenou střechou. Košatá lípa před ním, ale blíže černých vrat vedoucích na hřbitov u kostela.

Děkan Junk s kaplanem kvapně vykročili uvítat misionáře, kteří pod lipou slezli s koní. Vešli do děkanství, bez měšťanského však průvodu. Purkmistr s konšelem a syndikem vrátili se do města. Farský čeledín odvedl koně do hospody v rynku; s ním kráčeli také oba studenti, aby opatřili vaky do připravených bytů.

Jezovité měli stravu zamluvenu u staré Sádlové; na tuto však první večeři musili zůstat na děkanství. Na prostřeném stole hořely dvě voskovice. Zasedli v prostorné vybílené jizbě s mohutnými tmavozelenými kamny, s několika tvrdě malovanými obrazy svatých a s velikým krucifixem křiklavě polychromovaným. P. Mateřovský i P. Firmus jedli chutě, P. Koniáš však jen málo. Piva a pak vína se ani nedotkl. Pil jenom vodu.

Bylo mu čtyřiatřicet let; zdál se však starší a proti oběma vysokým a kostnatým druhům i proti zavalitému, kulatému děkanovi vypadal, ač nebyl malý, postavou subtilný. Sutána jeho umlená, otřelá, tmavé vlasy jeho nečesané, pocuchané, brada a bledé, vyholené tváře dost vysoko (...)

(......)