Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII

Regentova zpráva o misii polekala Machovce až do zmatku. A ještě nová obava jej zneklidnila, zdali regent sobě nepovšiml toho jeho leknutí. V tom došel upokojení. Pan Lhotský ani slovem, ani pohledem neprojevil nějakého podezření. Tento mrak myslivcovi záhy zaběhl. Ale misie – Regent pravda řekl, že jezovité do Oujezda nepřijedou, ale budou tak blízko – Myslivci také připadlo, co řekl Vostrý tenkrát, když s ním v noci seděl dole u židovského hřbitova, že misionárusové přepadají znenadání. A pak správce –

Kvůli němu, schválně, zeptal se, když se s ním a s regentem nazejtří, v pátek ráno potkal, kdy budou misie, v kterou hodinu jezovité přijedou. Správce zamžikal očima, zlehka nafoukl tváře, když regent vykládal, co věděl z psaní P. Mateřovského a z jeho oznámení. V poledne pověděl myslivec dětem, co slyšel, a dodal zasmušile:

„Pro všechno budeme uklízet.“

Rozuměly, že knihy.

„V neděli musíme do města, aby správce nic nemoh. A já půjdu i na kázání, poslouchat ty –“

„My ne?“ zeptal se Tomáš.

„Nerad bych. Bude tam lidu jako mhy, kdopak si toho povšimne, ztratíte-li se a počkáte-li u starého Lemfelda do té chvíle, až bude po všem. Já bych k němu taky rád, ale kvůli správci není možná.“

Nazejtří, v sobotu, v poledne vrátil se na Skalku zámecký dráb, kterého poslali pro zevrubnější zprávy. I přinesl, že v Dobrušce čekají pátery jezovity dnes odpoledne, i to, kde mají pro ně byty, a stran kázání všecko, zítra v neděli že budou dvě, jedno ráno, druhé odpoledne. Slečna Polexina, která již druhý den polehovala, litovala, že zítra nebude moci na kázání.

„A já bez tebe nepojedu,“ ochotně se chytal pan Lhotský. „Ostatek není spěchu; zítra tam bude beztoho celá Skalka.“

Tak tomu bylo. Ráno vypravila se skoro všechna čeládka ze dvora i ze zámku; správce Čermák již za jitra dal si osedlat koně a odjel do Dobrušky. Myslivec chystal se tam až po obědě, čekaje na Helenku. Přiběhla dříve nežli jindá v poledne, oznamujíc, že ji slečna pustila, ale že jí také uložila, ať jak náleží poslouchá, že jí, slečně musí pak povědět, jak všecko bylo, co pan páter jezovit kázal.

Myslivec se zamračil a hned rozhodl: „Chvilku se musíte dívat a poslouchat, ale pak se ztraťte. Ostatní o kázání vám povím, až půjdeme domů.“ –

O nejhlučnějším trhu, nikdy, nebylo v Dobrušce tolik lidstva jako té neděle. Mnozí tu meškali už od rána, jiní došli nedávno a jiní ještě docházeli jednotlivě i v houfcích. Všecky hospody plny, na podsíních nesnadno projít, na náměstí četné skupiny a celý zástup kolem kazatelny, jejíž zábradlí bylo od rána pokryto červeným suknem.

Všude většinou samí venkované z okolních vesnic, z blízkých i vzdálenějších, z kraje od Opočna i z hor od Hrádku, Bystrého a Dobřan, muži, ženy i chasa mladá, mužští v kloboucích, ve vysokých čepicích s mašlemi, v tmavých kabátech i kazajkách s mosaznými knoflíky, v bílých šerkách, ženy v plátěných bílých čepcích, v šátkách kolem hlavy zavitých a děvčata prostovlasá s pletenci po zádech, (...)

(......)