Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI

Za chvilku poté kráčel pan Lhotský ze Ptení nádvořím, chutě si pokuřuje z bílé holandské dýmky; mířil do zahrady. Na schůdkách k myslivně zahlédl Tomáše. Zdálo se, že něco upřeně vyhlíží. Pan Lhotský na něj zavolal, co tatík. Všiml si, že výrostek sebou škubl a jako ulekaně vyrazil, že šel do lesa. A nesběhl se schodů tak čiperně a vesele jako jindy.

„A co ty, co tu děláš, na koho číháš?“

„Jedou sem, prosím –“

„Kdo –“

„Ti misionáři z Dobrušky, dva –“

„Blázníš! Kdo ti to povídal?“

„Viděl jsem je, budou tu co nevidět.“

A byli; jen dořekl, už vjížděli. Pan Lhotský překvapením přestal kouřit. Užaslý hleděl na nenadálé hosty. P. Firmus! A ten druhý, to není Mateřovský, to snad ten, co káže s řetězem. A takový nečesaný, a střevíce plné suchého bláta. Pan Lhotský bezděky pohlédl i po střevících P. Firma. Byly čisty a neokovány, bez hřebíků. Nemilá návštěva; než přemáhal se, aby nedal najevo nepříjemné překvapení, a když slezli ze sedla, šel jim naproti.

P. Firmus pozdravil zkrátka, zasmušile a dodal úsečně:

„Tu pan páter Koniáš.“

Ten pozdravil velmi zdvořile a prosil, aby směli se také urozené slečně Mladotovně poklonit. Pan Lhotský je zval, aby pokročili, a vedl je do zámku. Tomáše, který stál opodál, nikdo z nich si nevšiml. Díval se za nimi, pojednou však uskočil na schůdky k myslivně, v jejíchž dveřích právě stanula Helenka všecka ještě polekaná náhlým odchodem otcovým.

„Jdi, jdi domů!“ volal na ni tlumě hlas. Zmizela ve stavení a on za ní. To se vyhýbal správci Čermákovi, kterého zahlédl kvapně vycházeti z kancelářské síně.

Správce do té chvíle seděl v kanceláři a psal. Myslivce prve nezahlédl. Ale pak zalehly do kanceláře hlasy a dusot koní. Spatřiv jezovity, vyrazil ven v náhlém rozčilení. Když včera P. Firmovi mezi čtyřma očima svěřil, co věděl, čeho se domýšlel o Machovci myslivcovi, uznal P. Firmus jeho horlivost i to, že podle všeho je ten myslivec hrubě podezřelý, a že se o něm přesvědčí; kdy a jak, to neřekl. A tu jsou znenadání. Zahlédl je zacházet s regentem do zámku. Nu, ten jich neobrátí. P. Firmus také ví, jaký je horlivec a že se peklu směje –

Správce cítil škodolibou radost, vítězství; ale do toho vyzáření mráček mu padl: což kdyby nic nenašli, kdyby myslivci nemohli nic dokázat – Nechť; mají právo hledat a pátrat, a kdo je navedl, neprozradí. „Jako by to bylo zpovědní tajemství,“ ujistil ho P. Firmus.

V tu chvíli uváděl pan Lhotský hosty do pokoje slečny Polexiny. Byla velmi překvapena, ne však nemile. Chovalať, jsouc hluboce zbožná, velkou úctu ke kněžím; a ti tu byli členy svaté misie. Zajímalo ji seznat je, zvláště včerejšího kazatele. Ten ji teď i svým zevnějškem hodně nepečlivým překvapil; jinému by jej měla za zlé, než u kazatele s řetězem hned si jej omluvila jako zvláštnost neobyčejného muže. Pozvala jezuity do jídelny, chtějíc je uctít.

P. Koniáš děkoval, že dopoledne nic nejídají ani nepijí, a pak vůbec že není možná, poněvadž nesmějí promeškat čas, že přišli také se (...)

(......)