Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

V noci přestalo pršet, ale nevyjasnilo se. Ráno bylo zase pod mrakem. Pan Lhotský vypravil se velmi časně. Jen vyjel z nádvoří dřevěnou branou na silnici, už zaklel. Žebravý mnich se mu namanul do cesty. A to neměl za dobré znamení. Ale když si pak zapálil a kouřil, zapomněl na frátera a zabýval se opět Skalkou. Počítal, kde asi pacholka s povozem dojede, vzpomněl, že Polexina se bude mrzet, poněvadž v Praze nenavštívil její sestřenici v šlechtickém „štiftu“ a tetu jeptišku v klášteře voršilek, jak jej o to požádala; ale až jí vyloží, že v tom shonu nebylo možná – Zato ji potěší novinou, že „paní hrabinka“ na Skalku teď na podzim nepřijede, letos už ne, a myslím, že do jara ne, že zůstanou v Praze. Ta „paní hrabinka“ byla synovcova žena, paní Mladotová ze Solopysk, dcera hraběte Goltze. Stará slečna ji někdy tak s ouštěpkem pojmenovala, ale jen před ním, před panem strejcem.

Z Chlumce jel pan Lhotský do Hradce Králové, kdež se nestavil. Vyjížděje z města, potkal kus za Slezskou branou dva jezovity hradecké koleje. Byli na koních, oba v kloboucích a v tmavých pláštích. Vraceli se odněkud do Hradce. Za nimi jel na nevysokém klusáku jejich fámulus, student. Pan Lhotský se s jedním z obou jezovitů dobře znal, s P. Mateřovským, prohlášeným zvláště tady na Hradecku, jenž pocházel ze šlechtického rodu Mateřovských z Mateřova.

Byl velké postavy, hladce oholen, krevnaté tváře, smolných, lesklých očí, nad nimiž se černalo husté obočí jakoby uhlem širokými oblouky namalované. Jeho společník, také vysoký, ale hubenější, bez ruměnce na líci, měl široká, přísná ústa a silnou bradu.

Mateřovský už zdaleka rukou kynul. Pan Lhotský živě pohnul hlavou, když od něho uslyšel, že ten druhý je páter Firmus. „Ach, tak to ty,“ mihlo se Lhotskému a maně smekl se mu pohled po střevících pátera Firma. Ale hned zase vzhlédl k Mateřovskému, jenž se ho ptal na cestu, na Prahu a co Jeho cís. a král. katolická Majestátnost. A pan Lhotský nic o korunovaci, nic o holdování, že také on Jeho katolické Majestátnosti políbil ruku, ale hned o tom, co by jezovitům polahodilo, že císař, jak přijel do Prahy, hned nazejtří šel se pomodlit k hrobu blahoslaveného Jana Nepomuckého.

„Svatého!“ ostře a jako s výtkou vpadl P. Firmus, jenž do té chvíle v sedle se ani nehnul a dubově, chmurně mlčel.

„Jistě svatého,“ přisvědčil P. Mateřovský vážně, ale mírněji, konejše pohledem Lhotského, zaraženého nenadálou přísnou opravou. „V nebesích svatého a bohdá že brzo i na tomto světě.“ A zas o Praze. P. Firmus opět mlčel, až pak, když Lhotský velebil, jaká panovala nádhera, jak Praha slavila, jak se vyšňořila, znovu přísně uhodil:

„Ale dřív by se měla očistit.“

Pan Lhotský nerozuměl. P. Mateřovský na jeho tázavý pohled vysvětlil přisvědčuje:

„Měla, to měla. Dosud není všechna čistá. Ve vinicích u Prahy pořád ještě dost toho ohavného, černého koukolu kacířského.“

„Tam je hloupý, zmámený lid, to bejlí se tam vyplení,“ přikládal P. Firmus, „ale horší je to bejlí světské (...)

(......)