Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Pan Lhotský zašel po prvním uvítání do svého pokoje, upravit se, tlumok rozdělat a také aby dal otevřít bednu s objednaným zbožím a dary. Nemohl se již dočkat, až před svou neteří vše vyloží. Ta mínila zatím počkat ve svém pokoji. Nebyl prostranný, a přece zplna na něj nestačilo světlo dvou svíček na stole. Pološero v koutech i výše po stěnách, zvláště v pozadí nad dvěma okny, mezi nimiž visel krucifix. Jasněji vynikala španělská stěna kvítkovaná před koutem napravo ode dveří vedoucích do ložnice. Nad tou španělskou stěnou visely nahoře tři nevelké obrazy svatých na plátně malované; pod prostředním z nich, pod bolestnou Matkou boží, tiše hořel plamínek v rudé skleněné lampičce.

Neurčitá, smíchaná vůně silně vanula pokojem. Nebyla z voňavek, nýbrž z léčivých bylin, jež báby kořenářky nosily slečně dle jejího objednání z nedalekých hor, z hlubokých lesů na Vrchmezí, Deštné i na Marušině kameni. Vzácnější z těch bylin chovala v pokoji v balíčkách uložených na římse vedle poličky s knihami poblíže širokých kamen. Velká sklenice s arnikou v páleném naloženou stála pořád na okně tak jako na síni na okně skleněná nádoba s pijavicemi.

Bylo, jak oujezdský farář řekl, že pokoj panny slečny Mladotovny je jako apatyka, že hlava panny slečny je živý herbář a paměť její jako protokol receptů, že radí lidem ke zdraví a pomáhá gratis. Radila a pomáhala nejvíc ve dvoře čeládce a jejím dětem; než pomáhala také robotníkům ze vsí, když o radu požádali. K radě přidala obyčejně hned i lék své výroby. Nic se neštítila zajít do ratejny ve dvoře, nevalně čisté, k lůžkům ubohého ustlání, přehlídnout nemocného, donésti mu lék, nebo bylo-li potřeba, obvázat, převázat ránu, když se někdo při díle potloukl. A všecko, rozumí se, jak oujezdský farář řekl, a někdy i za postranní nevděčné bublání a hubování, když nemocný nechtěl poslechnout nebo nechutě vykonával, co urozená panna slečna přísně přikázala a z čehož nic neslevila. Bylať dle potřeby energická i na nemocné, tak jako byla stále energická na šafářku i ve všem hospodářství.

Na strýce chtěla čekat ve svém pokoji; ale jen se tu otočila, šla do kuchyně nahlédnout, pak přes síň do velkého pokoje, do jídelny, kdež chystala na stůl Helenka myslivcova. Slečna Polexina byla upřímně ráda, že se pan strýc vrátil; plných čtrnácte dní ho neviděla a už jí hrubě scházel. Hned jak se vrátil, ještě na síni, se ho zeptala na synovce a jeho paní, kdy přijedou. Uslyšela, že teď ne, snad teprve až na jaře. Pan Lhotský si dobře všiml, že se jí zjasnily oči, když to uslyšela. Tak to čekal. Měla radost, že se strýc vrátil, ale tato jeho novina přidala ještě k tichému jejímu veselí.

Synovce byla by ráda viděla; choval se k ní šetrně, s úctou. I s jeho ženou celkem vycházela. Srdečnosti však se nedostávalo mezi oběma dámami. Paní Mladotka, o hodně mladší než slečna Mladotovna, byla z rodu hrabat Goltzů, Němkyně. Francouzsky mluvila plynně, nevalně česky. A slečna Mladotovna, jejíž matka německy neuměla, tak jako (...)

(......)