Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX

V září toho roku 1725 přijeli do Prahy jízdečtí verbíři a usadili se na Koňském trhu v hospodě U zlaté husy podle Zeleného domu sládka Bernarda Palmy. Tu rozbili svůj stánek, tu vábili mladé muže, aby se dali „pod dragouny“; vábili je, lákali, mámili, aby uvěřili, „že na tej vojně, tam že „hojně“ a veselo a jaká krása sloužit na koni v dragounském mundúru a rystuňku.

Ten mundúr a rystuňk verbíři vyvěsili na znamení „verbuňku“ a jako volavého u Zlaté husy v přízemním okně pěknou novou uniformu slavného pluku savojského prince Eugenia, bělostný dlouhý plášť s červeným límcem a s takovou podšívkou, vedle kabát šarlatové barvy s černými výložky rukávů širšími a s černým obšitím šosů lehko zahnutých. Na těch šosích, na výložkách, vpředu na kabátě třpyt žlutých kovových knoflíků. Nad rudým kabátem černý klobouk na tři facky s lesklým premováním a níž pod kabátem a běležlutou kamizolou jezdecké boty s ostruhami jako stříbrnými, třpytný palaš vedle, karabina, pistole dvě.

To v okně; v průjezdě pak verbířská muzika hlučná. Veselo při ní a zpěvu dost a pití dost, piva, vína, tam i v hospodské místnosti. Proti ní přes průjezd klenutá jizba, v ní stůl s registrovými archy, kalamářem, péry, a za ním dragounský důstojník v uniformě lesknoucí se zlatými portami a prýmky, stará vojna krevnaté tváře, plné brunátných, zamodralých žilek, hladce vyholený, červeného krku, v paruce a la brigadiere. Nad ním oblaka tabákového dýmu, kolem něho dragouni, starý strážmistr šedých knírů, kaprál od verbuňku a tři obecní dragouni, všichni v pěkných nových uniformách jako na parádu.

Před tou jizbou v průjezdě plno mladých mužů, tovaryšů, plavců z Podskalí, pacholků od koní. Ta nádhera v okně, žádost peněz i zvědavost je přilákaly; a toho onoho i dešperace sem vehnala. Venku před Zlatou husou pořád plno, stále houf zvědavých, starých, mladých. Tlačili se, aby se dostali do průjezdu, aby viděli na muzikanty, oficíra, na dragouny v červených kabátech, aby se podívali na rozjařené, opilé synky, kteří svou kůži už prodali a teď zpívali, výskali a pili, verbuňk tanec tančili a i plakali. To bylo divadlo; na to se lidé tlačili, ale také čekali, až vyrazí verbířský průvod z Husy ven na Koňský trh, jak se alespoň jednou denně dálo.

Na ten se podívat přišel také Ignác Fileček, komorník desk zemských. Netlačil se v průjezdu, nýbrž čekal kousek výše na chodníku a hleděl k Zlaté huse, odkudž právě vyrážela ne tuze ladně písnička opilých odvedenců:

Já voják, ty voják, dva vojáci,
dáme si vína dát po sklenici
za zdraví všech hezkých pražských panen,
zvlášť kerý jsme milovali,
víc nebudem —

Vtom před Filečkem jeho blíženec, Filip Sameček, komorník při královském ouřadě perkmistrovském hor viničných pražských. Oba v polovičních, španihelských parukách pozdravili se, zdvořile si navzájem pikslu nabídli (španihelskou hůl každý pod paždí), Fileček stříbrnou s obrazem Turka na víčku, Sameček stříbrnou s tajenou figurou nahé ženštiny na dně pod tabákem. Oba (...)

(......)