Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Před pěti léty začal František Hubátius, tenkráte ještě filozof, denně chodit k Březinům na Koňském trhu, ne však dolů do hospodské jizby klenuté, nýbrž do patra, do nevelkého pokoje, kdež na něj vždycky čekal Březinův nejmladší, Jiřík. Tyto návštěvy nastaly nedlouho po tom, co Jiříka přijala prima seu infima classis grammaticae seu principiorum v jezovitské koleji u sv. Klimenta.

Tam suma všeho učení byl „mateřský jazyk jezovitů“, latina. Latina a pořád latina. Číst, psát a mluvit po latinsku, to bylo všecko. Jiříkovi to ze začátku hrubě nešlo, ač se dost přičinil a paměť mořil. Měl trápení s latinou a ještě ho jí pokoušel Ph. a Med. Dr. Jan Globic z Budčína, královský zemský fyzikus, přítel pana starého Březiny a domácí lékař. Ten, kdykoliv přišel, spustil na Jiříka po latinsku nebo žádal, ať říká, ale hodně zčerstva: „Pietatem ama.“^[39] Studentík poprvé vyhověl a vysoký, mohutný fyzikus v černém kabátě, v černých punčochách se řehtal, až se mu husté kučery jeho dlouhé paruky potřásaly, a volal, co to Jiřík mele, že říká: „Pije táta, máma.“ A vesele dokládal: „To ne, pije táta, máma. Nebo kde táta piják a máma pivoňka, tam syn pijáček a dcera pijavka. Ale pi-e-ta-tem a-ma!“

Malý principista pak raději uskočil nebo se schoval, když viděl, že doktor Globic přichází, nebo když zaslechl z chodby nebo ze schodů jeho mohutný hlas.

Bylo zjevno, že se Jiřík bez pomocníka neobejde. Jen se pan starý o tom zmínil, že by rád nějakého spolehlivého studenta, už hlásil Florián Mariánek, že by preceptora měl, tuze hodného, filozofa z metafyziky^[40], Franc Hubátius jménem, a z vážné famílie, otec jeho že je v Táboře syndikem. Březina Mariánkovi důvěřoval a hned přijal jeho kandidáta.

Ten přišel v tmavém kabátě, v skořicové kamizole, v černých punčochách, statný, urostlý jonák pěkných, veselých očí hnědých. Panu starému se zalíbil a hned jej zavedl do synkova pokoje. Hubátius zastal tu u stolu u knih přibledlého, slabého hošíka, jenž ulekaně k němu pozvedl svých šedomodrých očí dlouhých černých řas. Bál se pana preceptora. Ale již na konci té první hodiny spadl z něho strach. Druhé návštěvy se již nelekal, na třetí a dále na ostatní, na každou hodinu se těšil. Preceptor byl vlídný, „dobrých humorů“, jak říkal Mariánek, dobrý společník, a dobře učil. Jiřík už druhého roku, když byl v sekundě a četl ve škole a doma s preceptorem důvěrné listy Ciceronovy a i některé básně Ovidiovy, nelekal se už tlustého doktora Globice, neschovával se před ním a troufal si mu po latinsku odpovědět. Nebyla to sice ciceronská latina, ale tou nehovořil ani urozený a vysoce učený doktor duplex a královský zemský fyzikus. A „pije táta, máma“ přestalo nadobro.

Ten znamenitý pokrok Jiříkův v latině byl zásluhou Hubátiovou. Veselý preceptor, jenž se uměl tak srdečně, zhluboka smát a s humorem deklamovat, obzvláště česko-latinské verše týnského faráře Hammerschmieda, satiru „Proteus felicitatis et miseriae Czechicae“, nedávno vydanou, jejž měli u Březinů (...)

(......)