Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVIII

I když doktor Globic předevčírem oznámil, že by paní Březinová mohla již na vinici, zašel její muž ke své první tchyni, paní Lerchové, poradit se. Byltě v nesnázích stran obsluhy; vyložil, že by Lyzlu s ženou poslal, ale že je Lyzly v domácnosti nezbytně třeba, že by nikoho za ni neměl, a žena že potřebuje svědomité obsluhy. Na to hned paní Lerchová, tu že je snadná pomoc, žeť má u ní svou poddanou, Helenu, toho myslivce ze Skalky, a chválila ji navýsost, jaká je ochotná, svědomitá a důvtipná, často že pomyšlení uhodne a udělá a že bývala v panské službě, u slečny Mladotovny.

„A co se jejího tatíka týče, nic nevadí, děvče se zcela obrátilo, pobožná je, do kostela chodí, pan P. Daniel ji také chválí. Já sic na ni už hodně zvykla, mám ji dost ráda, ale v tomhle pádu, na nějaký týden, jen si ji vemte, budete jistě spokojeni.“

Tak se dostala Helenka za opatrovnici a společnici mladé paní Březinové. Již za své druhé návštěvy na vinici zaslechl pan starý od své ženy jen chválu Helenčinu, jak všechno pěkně přichystala, jak na vše pamatuje, že má požehnané ruce.

Paní Březinová bydlila v pavilónu v přízemí; vedle jejího pokoje, jehož okna hleděla i na verandu v čele, i na zahrádku v boku, měla Helenka pěknou bílou světničku s oknem k malinovým keřům v travnatém břehu. Jiřík obýval dva pokoje ve vedlejším, starším stavení. Již za první čas tu patrně okříval; teď se mu zjasnilo tichou veselostí a spokojeností. Blažilo jej, že je blízko Helenky. Často ji vídal, každý den kolikrát, a namanuly se i chvíle, kdy s ní mohl promluvit. Nejednou ji zastal u macechy, když přišel návštěvou, nebo ji potkal na bílé, světlé chodbě nebo venku před stavením.

Hned prvního rána jí řekl o Tomášovi, že s ním mluvívá, že tu Tomáš bývá, zamlčel však, že dnes přijde. Když pozdě odpoledne se ukázal, řekl mu, aby chvilku počkal pod dubem. Sám šel pro Helenku, že někdo na ni čeká. Zůstal u verandy, odkudž viděl překvapení Helenčino a ještě větší Tomášovo z nenadálého shledání.

K maceše přicházel častěji; nebylo to jen kvůli ní, nýbrž také kvůli Helence. Ráno pokročil vždy jenom do chodby zeptat se, jak je panímámě, jak dnešní noci spala. U babičky vídal Helenku jen na chvilky, někdy jen na okamžik a vždycky v stejném okolí. Tady přes tu chvíli jinak, volněji, v ovzduší intimnějším. Udály se drobné výstupy, krátká i delší setkání, v nichž se mu Helenka zjevovala nově a vždy v přirozeném půvabu, mile překvapujíc. Vídal ji, jak starostně a něžně opatruje macechu, pozoroval ji tajeně, s tichou radostí a naslouchal jejímu hlasu, když s nelíčenou starostlivostí se ptala panímámy nebo jí nabízela tu onu službu, líbil se mu její úsměv, s jakým ochotně přisvědčovala na přání své nové paní.

Když paní Březinová nabývala sil a mohla před stavení na podloubíčko vínem obrostlé, sedal s ní Jiřík. Helenka stávala za křeslem pozdravující se paní. S Jiříkem vyprovázela ji také na její první vycházce pod starý dub. Paní Březinové se tu zalíbilo a skoro denně pak tam (...)

(......)