Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LI

Jiřík po tomto večeru nevídal Helenku častěji nežli jindy, aniž mohl s ní déle pohovořiti. Ale krátké jejich rozmluvy, někdy chvatné, byly srdečnější, slovo, pohledy prohřáty kouzlem blažícího srozumění. Než tyto jako kradené okamžiky Jiříkovi už nestačily, zvláště když se mu zdálo, že Helenka je teď ouzkostlivější a opatrnější. Nejednou se o tom zamyslil, jak by bylo možná s ní sejít se; to býval jeho sen a toho snu místo vždycky pod košatým krytem starého dubu, jenž mu byl teď ještě milejší nežli předtím. A začal už i čas počítat, že nastal srpen, že již tu asi dlouho s panímámou nebudou, a pak až se vrátí do města, co Helenka, půjde-li zase k babičce –

Bodlo jej, když se pantáta poprvé zmínil o stěhování. To seděli venku před lusthauzem, P. Daniel s nimi. Helenka byla ve stavení. Také paní Březinová nerada slyšela o návratu a hned žádala, aby tu směli zůstat alespoň do konce měsíce. P. Daniel pochvaloval vinici, že jim dobře posloužila, na Prahu však že by neměli zapomínat, ne tak na město, ale na boží kostel, že již dávno nebyli na službách božích. A Březina hned navrhl: „Mohli byste si do Prahy zajet, jste již na to silni, a pak se zase vrátit. A vida!“ zvolal a luskl prsty, „pozejtří máme svátek, Nanebevstoupení Panny Marie, a naše kongregací má měsíční slavnost!“

Byl horlivým sodálem a toho času hodnostou, jedním ze dvanácti kurátorů „veleslavné české kongregací pod titulem Vítězslavného nanebevzetí Panny Marie“. P. Daniel, na čtyřicet let sodál tohoto bratrstva, živě pochválil ten návrh, tak, tak, to že by mohli a měli, poděkovat pánubohu za své uzdravení, a paní stará nejenom to, anobrž že by měla teď přistoupit k této veleslavné kongregací, bezmála sto let už trvající.

„A česká od prvopočátku, a slavná. Nejvzácnější jména jsou zapsána v mariánském jejím albumu, sám císař a král Ferdinand III. slavné paměti se do něho podepsal, a co biskupů, prelátů a kanovníků, a nejpřednější kavalíři, Lobkovicové, Kolovratové, Šternberkové bývali rektory bratrstva, tak jako je teď hrabě Vrbna. A jaké milosti poskytuje naše kongregací, jaká privilegia má a její oltář!“

„Tolik odpustků,“ přisvědčil kurátor Březina, „čtyřikrát do roka plnomocné odpustky sedmi let a tolika kvadragen^[60]; to málokterá kongregací, a –“

„A to druhé breve papežské,“ nadšeně vpadl P. Daniel, „když by u oltáře bratrstva byla sloužena mše svatá za duši kteréhokoliv zemřelého bratra neb sestry v den Dušiček, že duše ta mocí odpustků z očistcových muk bude vysvobozena. Takové breve, takovou milost má naše bratrstvo. A jak vždycky utvrzovalo svatou katolickou víru! A pomáhalo na její velké a slavné stavbě v Čechách, hned jak byly grunty k ní založeny po té slavné bitvě na Bílé hoře, jistě víc nežli jiná bratrstva, a jak rozšiřovala a rozšiřuje úctu k Panence Marii. Ta teď oroduje za Čechy, když se k ní navrátili, teď jí jsou milí nábožní Čechové, její přímluvou bude ta slavná stavba dokonána a Čechy budou, jako byly za císaře Karla IV. slavné paměti, (...)

(......)