Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIII

Když sodálové dozpívali, vystoupil na Husovu kazatelnu zavalitý jezovita v bělostné rochetě a vykládal nasládlým, chvílemi tremolujícím hlasem shromážděnému bratrstvu o jeho patronce, velikomocné císařovně nebes i země, nejblahoslavenější Panně Marii, o jejím nanebevzetí a její slávě mezi kůry andělskými, o jejím svatém dvořanstvu, z něhož jmenovitě připomenul hlasem povýšeným, jakoby radostí se chvějícím, veleslavná knížata a měšťany nebeské, svaté patrony české, před bohem všech Čechů orodovníky a zástupce, svaté Cyrhu a Strachotu, svatého Václava i ostatní, zvláště však radostně Jana Nepomuckého, ač dosud nebyl vyhlášen za svatého.

Helenka, klečíc s pochýlenou hlavou, s rukama sepjatýma, slyšela hlas z kazatelny se třepetající a rozletující nad shromážděním, nevěděla však nic a nedbala, o čem kněz káže. Když skončil, pozvedla prudce hlavu a rozhlédla se. Březinovy hledala, Jiříka, ke dveřím oči plaše obrátila. Nepostřehla tam Žitavce, než proto přece se neupokojila.

Litanie se začaly. Helenka neříkala s ostatními a mlčela i pak, když modravý oblak kadidlového dýmu vznesl se od stupňů oltáře nad řady planoucích voskovic, nad zlacené sochy andělů a svatých do šera chrámové klenby a když v ten okamžik sodálové znovu zazpívali. Když přestali a vstávali, lekla se, že musí také jít. Ke dveřím kráčela s obavou, že bratr Vostrý se opět přihlásí a že ji přede všemi osloví tím svým: „Ale – ale, děťátko, vítám vás.“ Plaše se podívala tam, kdež prve stál, a bezděky se tiskla do tlačenice ve dveřích, aby se v ní ztratila.

S tím hustým proudem ven se hrnoucím dostala se na volnou prostoru Betlémského plácku; již se zatmíval od soumraku. Nestanula, nečekala; jen se nejistě ohlédla po kapli a hned zamířila domů. Myslila na Vostrého, čeká-li, ví-li o něm Tomáš a jak Vostrý o ní zvěděl, že půjde sem do kaple, a ví-li, u koho ona je. Výčitka ji uhlodla, že tak pospíchá, že před ním utíká a on že snad přináší zprávu o jejím otci.

Když minula na Perštýně nákladnický dům U Sladkých, zaslechla za sebou rychlé kroky a vtom také tlumené, naléhavé zavolání:

„Ale – ale, děťátko –“

A stanul vedle ní přibledlý mužík v třírohém klobouku, hladce vyholený, hustého černého obočí, dlouhých černých vlasů za uši sčesaných.

„Měl jsem vás co honit, panenko.“ Podal jí usmívaje se ruku. „Pozdrav vás pánbůh, tady se teď můžu přihlásit.“

Helenka mu podala nejistě pravici, nevědouc co říci. Než on nečekaje pokračoval:

„Řízením božím jsem vás našel, a hned. Ale kampak jdete, kdepak tu pozůstáváte, děťátko –“

„Na Koňském trhu u Březinů.“

„Tak to bych mohl s vámi, vím o tom domě.“

Lekla se, že půjde s ní až tam; než neodvážila se, aby se ho zeptala. Zahnuli do Skořepky. Vostrý začal opět o boží pomoci a prozřetelnosti, že jde k nim, k bratrovi a k ní, a že hned prvního dne ji našel. Mysl že ho vedla, vykládal, nejprve k Betlémské kapli, k božímu stánku, kdež někdy mistr Hus kázával a kdež teď ti černí panují. Chtěl nejprve zhlédnout to svaté (...)

(......)