Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIV

Toho večera bylo u stolu blíženců v hospodské klenuté místnosti u Březinů jako obyčejně, jenže nejednali jako často od jara o židu Frešlovi, který máje měsíce potupil novou státui Jana Nepomuckého, postavenou před klášterem cyriáků u sv. Kříže většího, a jenž od té doby seděl v „očistci“ na Staroměstské radnici. Zapíral, když jej chytili, zapíral, když jej hodili na žebřík a mučili, a nepřiznal se ani pak, když jej nanovo vzali na skřipec a všelijak trápili.

To právě zajímalo všecku společnost u Březinů, nechá-li žid zapírání a přizná-li se. Florián Mariánek vždycky včas a hned zvěděl, kdykoliv Frešla vyslýchali právem útrpným (měl to vždy od samého krevního písaře), a hned s tím také k Březinům. Stůl blíženců a všechna společnost se pokaždé čertili, jak je ten žid zatvrzelý, že by ho měli ještě více skřípnout, a divoký Jiří Kocourek, někdy student, kněžství kandidát, pak kantor a teď švec, utrhoval se a vztekal se na rathouz, jaké okolky s tím smradem, jak dlouho se s ním budou ještě ohavět, on že by ho dal ihned pověsit, ne, pověsit ne, ale spálit, zaživa spálit, to že zaslouží, kluk rouhavá.

V polovici července vsak na Frešla zapomněli docela, když Florián Mariánek přinesl novinu, která byla vlastně tajemstvím a která proto nadmíru podráždila zvědavost všech. Že předevčírem večer přijel do jezovitské koleje u sv. Klimenta krytý vůz, vypravoval Mariánek a přibásnil, že ten vůz byl celý černý a spřežení v něm také vrané, z venkova že přijel, že byl všechen krytý, okénka že měl zastřená (to bylo pravda) a na kozlíku že seděl, rozumí se, kočí, ale také nějaký veliký mužský, z kočáru že vystoupili dva páni páteři a ještě jeden, toho že vzali ti dva pod paždí a ten chlap jako hora, nějaký lokaj, šel za nimi.

Páter, kterého ti dva vedli, nechtěl jít a něco zostra mluvil, pak začal sebou škubat, jako by se chtěl vytrhnout; vtom přiskočil ten obr, pomohl pánům páterům a násilou vtáhli toho vzpouzejícího se do koleje. Dveře se za nimi zavřely –

„A –?“ zeptal se dychtivě Fileček, když Mariánek přestal, jako by uťal.

„A – dál nevím.“ Tím Mariánek skončil.

Po nemalém napětí veliké zklamání. Ani mu věřit nechtěli, to že dělá naschvál, a Sameček až zlostně dorážel, cože si z nich tropí blázny, ať jich nenatahuje na skřipec, ať poví. Všechen stůl naléhal s ním, než marně. Mariánek se zadušoval, že opravdu víc neví, slíbil však, že si dá záležet, aby to tajemství vypátral.

Už nazejtří večer přinesl světýlko, ale jen světýlko: že ten kočár přijel z Košumberka, tam že patres mají rezidenci, ale o těch kněžích, co přijeli, že dosud nic neví, ani proč ten jeden nechtěl do koleje a proč jej tak tajně přivezli k sv. Klimentu.

Za týden však zasedl večer ke stolu blíženců s tváří vyjasněnou, spokojeně usmívavou, takže Sameček hned na něj, najisto a určitě:

„Tak už, Mariánku, víte –“

„A vím.“

„Tak co –“

Všichni se k němu nachylovali a naléhavě nutili jako děti dychtivé pohádky, aby pověděl.

„Dalo mně, ale už vím, už je to (...)

(......)