Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXII

P. Daniel Suk vracel se pozejtří poté z návštěvy u své sestřenice, staré paní Lerchové. Smrákalo se, mžilo a foukal sychravý vítr. Ulice, jejichž chatrná, blátivá dlažba se mokře leskla, pustly. Bělovlasý jezovita v tmavém plášti vykračoval rychle, ne však proto, že bylo nevlídno, nýbrž proto, že mu tichá radost poháněla kroky.

Zvědělť u paní Lerchové zevrubně o Tomášově útěku, o predikantu žitavském a také o Helence. Ten útěk jej popudil, zato však měl z Helenky velikou, upřímnou radost. S tou radostí hřály jej také uspokojení a sebelibost, že on, on má hlavní zásluhu, že to děvče zůstalo, že se ubránilo ďábelskému pokušení, že se stala takovou pevnou katoličkou. K němu chodila na katechismus, on ji vyučoval, varoval, nabádal, utvrzoval, kde jen mohl, a s boží pomocí ne nadarmo. Teď se to vyjevilo. Zachránil duši, vytrhl ji z kacířství, zachoval ji pravé, samospasitelné víře. Dal si Helenku zavolat, před sestřenicí ji pochválil a vybídl, aby se jen horlivě modlila, nejprve a především za bratra, aby jej bůh osvítil a zbavil takových zatvrzelých svodníků, jako je ten žitavský predikant.

Celou cestu myslil na Machovcovy děti a také pak, když prošed klementinskými nádvořími, vstoupil do koleje a bral se předlouhou chodbou nevalně osvětlenou visutou svítilnou, když kráčel kolem řady dveří ke svému pokojíku. Nežli tam došel, zastavil se u jedněch, u bytu P. Mateřovského, „hradeckého“, který vedl výpravu do vinice Kantůrky. Než dveře zavřeny, páter nebyl doma. P. Daniel vešel do sousedního pokoje, v němž přebýval druhý Mateřovský, „pražský“.

Zastal jej čtoucího u stolu, na němž hořely dvě svíce. Pražský Mateřovský v černé sutáně, černou sametovou čepičku na hlavě, silně podobný svému bratru, měl v rukou rukopisný sešit, „Breviarium politicorum secundum rubricas Mazarinicas“. Právě se zamyslil nad řádky: „Haec quinque prae oculis habe, nempe: I. Simula. 2. Dissimula. 3. Nulli crede. 4. Omnia lauda. 5. Vide, quid agas –“^[65], když vešel P. Daniel. Krátkozraký bělovlasý kněz mžouraje nepostřehl, že Mateřovský stáhl mrzutě husté černé obočí a že nerad odkládal svůj sešit. Položil jej za knihu patrně novou nebo alespoň nově svázanou, dosti hrubou, s červenou ořízkou. Ale když host přistoupil, uvítal jej vlídně a s úsměvem odpověděl na jeho otázku, kde je bratr, že odešel k výslechu toho starého vinaře chyceného ve vinici Kantůrce.

P. Daniel hned se chytil toho vinaře a ostře jej požehnal, když uslyšel, že nemohou nic z něho dobýt, že je zatvrzelý a lišák starý, že se nedá chytit, ze všech otázek, i těch nejlapavějších, že se umí vytočit a vykroutit. Zato přichválil P. Daniel Helenku; vypravoval o ní, že je zas u jeho sestřenice, o to děvče že pečoval hned od počátku, jak se k sestřenici dostalo, a že se mu podařilo s pomocí boží vytrhat kořínky nevěry a kacířství.

Vykládal o tom hovorně, hodně obšírně, až to P. Mateřovského unavovalo. Mlčel, ani slůvka nepřidal, aby hovor neprotáhl. Oddechl si v duchu, když host posléze (...)

(......)