Alois Jirásek

TEMNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXIV

Minul týden, minul měsíc, co Tomáš uprchl z Prahy, a Helenka nic o něm nezaslechla. Přestávala se o něj lekat a již pevně doufala, že vyvázl. Když také říjen se nachýlil ke konci, věřila, že je i s Vostrým za hranicemi, u pantáty. Ten teď už ví také o ní. To pomyšlení tížilo skoro stále; temně za dne i při práci, prudčeji, když byla sama a v noci, kdy často probděla dlouhé chvíle v trudném myšlení a vzpomínání. Také sny ji děsily; otce vídala nebo Vostrého, bledého, s rudým puchýřem na víčku, jak ji honí, jak po ní sahá, a ona do země jako zarostlá, nohy slabé, bez vlády. Jindy ve snu se s Tomášem modlila, tady v komůrce, z Klejchovy knížky se modlili a ona ji přikrývala kabátkem, a vtom že přišel Lazar Kiš, žid ze Skalky, a hlásil, tak že pro ně přijel, aby šli a sedli si, pantáta že se nemůže dočkat. Tenkrát se ve spaní rozplakala.

Jinak měla v domě pokoj. Paní Lerchová přestala o Tomášově útěku mluvit a P. Daniel, jenž občas přicházel návštěvou, choval se k Helence zvlášť laskavě. Přinesl jí také mědirytinu, obrázek Jana Nepomuckého, na znamení své přízně. Když jí připomenul, že je svěcený, políbila obrázek a začervenala se. Skalka se jí kmitla, jak regent, starý pan Lhotský, podal jí také takový obrázek, který jí z Prahy přivezl, a jak tenkráte jen naoko jej políbila. A teď. Svědomí uhlodlo, smutek pocítila a se sklopenýma očima poslouchala, jak P. Daniel před ní a před starou paní vykládal, že došly dobré zprávy z Říma, že se tam jedná o kanonizaci blahoslaveného Jana Nepomuckého, že se jeho svatořečení už bohdá brzy dočkají.

O Tomášovi také přestal se zmiňovat; až pojednou, dobrých čtrnácte dní po jeho útěku, začal se jednou odpoledne před paní Lerchovou Helenky vyptávat na toho predikanta, na Vostrého, kterého již jménem jmenoval.

P. Daniel podjal se toho vyzvídání na popud P. Mateřovského, „hradeckého“, který mu svěřil, že běží o důležitou věc, o novou stopu kacířskou, že již kolik dní pátrá a že v tom je také ten uprchlý predikant, on, Mateřovský, že se na něj toho děvčete, Helenky, vyptával před komisí, že zvěděl to ono, že však děvče jistě všechno neřeklo, a tak že on, P. Daniel, když má nad ní takovou moc, měl by se znovu pokusit, jemu že by se tak netajila, zvláště nyní. A dal mu hned také direktivu. P. Daniel začal podle ní zkoumat zvolna, polehoučku, nejprve o bratru Tomášovi, hlavně však o Vostrém. P. Mateřovskému záleželo především na tom, aby zvěděl, měl-li Vostrý také tady v Praze spolky a s kým, ke komu chodil, kde se zdržoval, skrýval-li se tu v Praze samé.

Helence nebyly první zkoumavé dotazy ani nápadné, ani podezřelé; ale když se P. Daniel pokaždé vracel k Vostrému, vycítila, že v tom něco je, že mu na něm obzvláště záleží. Sice tušila najisto, že Vostrý se zná s tím tajemným měšťanem, jenž Tomášovi tajně dodal Klejchovu knížku a jenž s nimi mluvil o tajné pobožnosti poblíže Týnského kostela; ale o tom ani nehlesla. Jen to řekla, že s Vostrým jen jednou mluvila, když ji na Koňském trhu (...)

(......)