Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII
VESELOU CESTOU

I bylo v Dobrušce chystání a příprav na tu korunovační výpravu do Prahy a na dalekou cestu, trvající sem a tam dobrých šest dní. F. Věk se na ni velmi těšil; klidněji však nežli loni na jaře, kdy ho přece ještě znepokojovalo pomyšlení na Paulu a jak se s ní shledá. Nyní již neměl žádných pochybností. Bylo u něho jisto, že k ní, do bytu, nepůjde. Tháma že však vyhledá. Také se již napřed mamince ohlásil, kdyby se snad o den o dva déle zdržel. Věková mu nic nezabraňovala, ať si jede, že když to je taková sláva, kdyže to zase bude, za lidský věk že ne, a že polní práce zrovna ještě nehoří, ostatně že se všecko udělá, jak to nařídil v krámě mládenci a učenníkům a na poli také, jen aby zase zdráv přijel a také aby si z Prahy žádnou nevěstu nevozil, tady že je dost hodných.

To řekla s úsměvem, ale syn rozuměl, že v tom je přeci trochu připamatování a hodně toužebného přání. Navečer před odjezdem navštívil také starého Žalmana, jenž poslední dobou hrubě sešel. Ne však duševně. Starý „perlinčan“ čile jako jindy jednal s mladým kupcem na jejich osamělých besedách o věcech veřejných a byl od smrti císaře Josefa velmi znepokojen, více nežli byl zpočátku sám Věk. Nevěřivý staroch, jenž tolik pro své přesvědčení vytrpěl, strachoval se, že se vrátí staré časy, že jim zase vezmou, čeho za nebožtíka císaře dosáhli. Sice leckterá jeho novota vzala za ten rok zasvé, povolená však svoboda evangelického učení zůstávala. To Žalmana počalo utišovati. Proto však jinak poslouchal vypravování Věkovo o nastávající korunovaci a upokojil se pak, když mu jeho jediný společník zrovna před svým odjezdem přinesl novinu, že nastávající král založil fond kolika tisíc dukátů pro evangelické české mladíky, kteří by chtěli studovati teologii.

„To rád slyším, Františku, to rád slyším,“ opakoval bělovlasý, vrásčitý staroch, sedě venku na lavičce na srpnovém slunci. „Aby ho pánbůh pozdravil a zachoval našeho nového krále. A dobře se na něj, Františku, podívej, abys mně pověděl, jak vypadá, je–li nebožtíkovi podoben. Budu na vás vzpomínat a modlit se, aby nám ho pánbůh dýl zachoval nežli nebožtíka císaře pána, toho upřímného přítele všech pronásledovaných a utiskovaných.“

F. Věk, vrátiv se večer od Žalmana, vykonal poslední přípravy; časně ráno pak, když se již rozloučil a chtěl z domu vykročiti, připamatovala ho matka, tak aby Snížkové byl nápomocen, že by v tom zmatku byla jako prodaná a Márinka také, aby si je tedy vzal na starost, zvláště v Praze, aby nebloudily.

F. Věk se těm strachům v duchu usmál, slíbil však ochotně, hlavně také proto, aby již mohl vykročiti do časného rána, na náměstí, kde již stál přichystaný vůz a druhý zrovna dojížděl. Onen zapůjčil purkmistr, tento si najala druhá společnost od konšela Pinkavy, jenž ho sám řídil, aby se lacino dostal do Prahy. S sebou měl pecen chleba jako kolo a hrnec perného tvarohu, že stačilo vše na kolik dní. Mimoto se spoléhal, že se cestou a v Praze trochu se sousedy přiživí a s nimi (...)

(......)