Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.

1834. Po Novém roce zabouřily vánice; napadlo sněhu, že zasypal všechny stezky a polní cesty. Hlavní silnici museli prohazovat a místem byly vpravo vlevo závěje tak vysoké, že se mezi nimi chodilo a jezdilo jako mezi zdmi. Pak uhodil mráz; sníh povrchem zmrzl a lidé se pouštěli po něm, po jeho povrchnici rovnou, jak si kdo zamířil.

Ale jen kdo musil; každý zůstal raději za prahem, v teplé světnici, u kamen, za pecí. Ještě večer nejspíše vyběhli, hlavně mladí, na toulku, na přástvu.

U Čejchanů, u starého granatýra scházíval se zase sněm, ale ne tak úplný jako ještě přede dvěma roky. Zůstal sám starý granatýr velké postavy, zardělé, vyholené tváře, teď už hustěji prokvetlý, volných, vážných pohybů, jenž tomu sněmu na peci předsedal stříleje odtud často vtipem i užírkou na rychlonohého Fidéla Hanuše, suchého krejčíka, nevelkého a drobného, s licousky na spáncích, někdy pěšáka u Rohanského regimentu, jenž před lety přišel k Čejchanom se šitím na toulku a ostal tam jako nájemník. A pořád ostával.

U peci na lavičce sedal usmívavý, šilhavý Šulitka; míval teď peklo se suchým Šimůnkem s věnečkem vousů pod bradou, jenž měl hubu nezbednou.

Ze starého sněmu scházel Mitýska konšel zpravidla povříslem přepásaný, jenž tak často potahoval a rád se oblizoval; scházel rochličkovatý Polák Rojevský, jenž v Padolí zbyl, když tudy Rusové táhli a jenž pak neuměl ani polsky ani česky. Už se tu také neozval Matěj Koníček, jenž se tak rád smál a vždycky hlavou vzhůru, jen se řehtal, až se někdy plamen louče zamíhal.

Nový sněmovník byl světák Dušánek, jemuž se pořád dobře dařilo, nejlépe na jaře, na podzim, kdy jezdil do světa s plátny a vracel se s velikými výdělky. Byly také patrny na Dušánkové, na dcerkách, jak se strojily, i na celé domácnosti, kdež bylo jako u Dolan, kdež se slavně strojilo, a nejen o svátcích nebo ostatcích, nýbrž i všedního dne, když si Dušánková pozvala tu onu tetku nebo kamarádky. A to se dálo přes tu chvíli.

Tak ten prořidlý sněm u Čejchanů rokoval za těch mrazivých večerů. Leccos přemleli, jak bývalo, jak se kde prase zabilo, co plátna platí, co ty ukrutné mrazy, jaká jízda s kopců po cestách ledem zalitých. Také vzpomínali často na předloňskou zimu, jak to mření začalo; jak zuřila cholera. Mrtvé budili hovorem, vzpomínali na ty, kteří tu s nimi sedali (Šimůnek z uličky ne bez úštěpku), zvláště když mluvili o konšelu Mitýskovi.

V ten čas zlá, stará, vychytralá vydra vyvedla Doubenovi divnou věc. Soused Prouza, pekař, jenž míval mlýn na Plhánku a nyní také obchodoval obilím a zajížděl až do Pruska, číhal na tu vydru po dvě mrazivé noci v sněhu pod zachumelenými, černými olšemi u řeky, kde od Jírovy hory fičelo jen bodalo. Když se ubíral po třetí na čekání, zastavil se na posilněnou v Langrovské hospodě, kdež seděli rychtář, dolejší mlynář i Černý Vacek, hořejší Jírovec kolář, Langer Michal, bratr staré učitelky, ptáčník, jenž zdědil po nebožtíku faráři Zeidlerovi čihadlo a skoro všechno ptactvo.

Ti seděli (...)

(......)