Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII.

Ve škamnách padolské školy hodně prořidlo, jako každé zimy. Z přiškolených vesnic málokdo teď chodil. Často při nejlepší vůli nemohli, když bouřily metelice a cesty v sněhu zapadly. Než i z Padolí samého, zvláště z dolejšího konce, trousili se žáčkové a žákyně jen pořídku. Mnohým rodičům byly ty vějavky vhod. Také Lhotákovi, jenž dělal kanafasy.

„Jak pak bys šel v tý slotě! Ostaneš doma,“ poroučel Honzíčkovi Hilmovi, kteréhož si na podzim přivedl z Pruska, ze Slaného, od Hlaváčků, když si tam tenkrát zaskočil na paš. Lhotáková, ne tak červeného širokého obličeje jako muž, suchá, ostrého nosu, obličeje ptačího výrazu, také hned přisvědčila, a toť, a vždyť že dost často chodí do školy, nač tam taky pořád, že tam dost času prosedí, ať raději souká.

Honzík nerad kladl slabikář a v něm složený arch papíru i dřevěný, kulatý pírník na okno, odkud je na cestu již přichystané vzal. Nerad, protože rád chodil do školy a nerad seděl u kolovratu a soukal, celé dopoledne v zadušené, malé světnici v rachotu stavu, za nímž Lhoták červený, s vousy pod bradou, v košili a plátěnkách robil o červenobílém kanafasu.

V prostornější jizbě školní bylo volněji a veseleji. Než o to veselí, o hlučnou společnost kluků a děvčat hochovi neběželo. Nedováděl, nebyl rozpustilý. Tiše sedal na svém místě jako oukropek před vyučováním a nehnul sebou, když učitel vykládal nebo s nimi počítal. Honzík se nikdy netlačil k černému stolku, u něhož učitel před školou linoval žákům a žákyním na složeném jejich archu nebo přiřezával brky na péra. Vždycky čekal skromně a tiše.

Učitel byl by si už proto hubeného chlapce pěkných, černých očí všiml; než pozoroval ho tím bedlivěji, když sám farář mu připomenul, že dolejší Lhoták přivede hocha do školy, opuštěného a zanedbaného sirotka, aby měl tedy pozor na toho chlapce, který za cholery ztratil otce i matku a kromě toho dost už zkusil, když sloužil na Žďárkách za skotáka.

Učitel mohl už za nedlouho faráři oznámit, že je to hodný a přičinlivý žáček, že se rád učí a že má také schopnosti. Farář sám se o tom přesvědčoval, když přišel na náboženství. Hoch vždycky uměl a jak poslouchal! Černé jeho oči se s faráře ani nehnuly, když vypravoval něco z bible. Havlovický je pozoroval, jak září živým zájmem, jak jimi a po přibledlé, hubené tváři chlapcově pokmitují svit i stín účastenství a dojmu.

Netušil, jaké radostné pohnutí zvedlo chlapcova zapadlá prsíčka, když chvále jej, položil mu ruku na hlavu, když mu pohladil jeho černé, husté vlasy.

Hoch nerad zůstával doma, ač se u Lhotáků měl o hodně líp nežli ve Žďárkách u Sedlických. Sic ani teď nesměl zahálet; soukat musil, až ho někdy záda i celé tělo bolely. Než míval také volné chvíle, a tu býval nejčastěji jeho společníkem starý „Nový hospodářský kalendář“, nikoliv však pro své čtení. Hospodářské články a „Poznamenání všech jarmarků v království českém“ jakož i vypočítání dukátů a tolarů od 1–1000 a „Pří– a Odjezd obyčejných jízdných pošt při císař. královským (...)

(......)