Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII.

Masopust té zimy a zvláště ostatky nejslavněji z celého Padolí slavili jako poslední léta vždycky u Dušánka, pláteníka, jenž se na podzim vrátil opět ze světa a zase, jak se povídalo, s velikým výdělkem. Bylo vidět už na věcech, které přivezl ženě a oběma dcerám. Vydělal a vydělával jistě mnoho, když mohli tak pansky žít, když pořizoval Dušánkové a holkám takové šaty, když si je dávali v Náchodě šít, a když se tam pořád tolik strojilo.

Pivo a víno měli doma i kořalku; tu dostal jakou kdo chtěl, když si Dušánková sezvala přástevnice, kamarádky z mládí a sousedky, které nepřicházely na „přástvy“ večer, nýbrž odpoledne. Kolovrat si přinášely spíše jen pro jméno; příze tuze málo napředly, zato větší pásmo divných řečí i klevet při jídle a pití, jehož bylo jako u Dolan.

To bylo povídání a vypravování jako by jedna byla z Ameriky, druhá z Asie, jako by se sedm let neviděly. Co se u Dušánků povědělo i nepovědělo, i jak tam bylo, rozletělo se po Padolí, i o Dušánkové samé, jakou honí parádu, že tam už i hedvábí nic není, že dala i do kukaňky hedvábný šátek, že slepice v ní seděla na hedvábí, Dušánková sama že je samý cok jako její děvčata, že Dušánková říká, že je takový cok lepší nežli krajíc chleba.

Dost také opakovali, když předloni dali Dušánkovi starší dceru do Němec, jak ji vypravili jako nevěstu, co všeho měla, truhlici zrovna nabitou. Dali ji na „handl“ a za ni přivezl Dušánek Němkyňku; ale když po roce se Dušánková Aninka vrátila z Němec a měla se tam vydati mladší sestra, Marie, nevyhledal jí Dušánek už žádné místo na výměnu nýbrž dal dcerku z platu.

Tak si to Dušánková vymohla, že co by se zlobila s Němkyní, že si pořád vymýšlí; sic že se u nich kyselo nevaří (ale vařívalo, dokud Dušánek nejezdil do světa), ale německé ďouče že přece jen to a to nechce a když se jí uzdá, že hned píše domů a žaluje a pak že to hned cítí dítě v Němcích. Z platu že je něco jiného, to že se pěkně měsíčně zaplatí a dítě že dostane své, jak se patří.

Tak teda byla Marjánka Dušánková v Broumově z platu. Starší sestře Anině bylo toho roku pětatřicátého patnácte let. Na ta léta vypadala však vyspělejší. Byla pěkně urostlá, nesla se jako prut a tvář měla příjemnou, milého pohledu. Podívala se každému do očí, promluvila určitě, bez rozpaků, nebyla ostýchavá, jak bývají děvčata toho věku.

V těch letech přicházela již také dost mezi lidi. Dušánková brala ji toho masopustu k muzikám a měla radost, že hoši pro Aninku hodně chodili, že se vytancovala, až kolikrát všecka zardělá, planoucích očí, udýchaná vedle ní sedla a do kola již nemohla. –

Zato nevyšla toho masopustu Šimková, mladá vdova ani na krok. V hospodě, kterou po svém muži dále vedla, muziky nebývaly a jinam nešla. Hostů jí neubylo, ba spíše jich chodilo víc. Šimůnek z uličky, krejčí, jenž rád každého drbl, si toho s úšklebkem všiml, jak táhnou za mladou vdovou a také mladý Klimeš.

Nechodil tam často, za tu zimu stavil se „U zeleného stromu“ asi třikrát, když přišel ze Záles, (...)

(......)