Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV.

Farářův bratr Vincenc, šichtmistr v Uhrách, už dávno nepsal. Starou mlynářku to již lekalo, a proto psal syn, farář, do Uher, na Slovensko poznovu. Než teprve začátkem června došla odpověď. Bratr Vincenc oznamoval, že jej vyslali do Sedmihradska nějaké báně obhlédnout, že tam byl tři měsíce a proto že tak pozdě odpovídá.

Oznamoval, že by byl už dříve psal, ale že neměl hrubě co, leda to, že je zdráv a že jej to v Uhrách začíná někdy mrzet, že by raději domů, do Čech, ačkoliv se mu zle nevede a třebaže i peníze vydělává.

„Ukládám, milý bratře,“ psal také, „ukládej také, však víš nač. Snad jsi nato nezapomněl. Já alespoň ne.“

Pro toto místo nedal farář panímámě psaní do ruky; jenom je jí přečetl, a čta přeskočil to místo. Nechtěl jí říci, co tím Vincenc myslí, a lhát jí nemohl. A povědět jí – měla by zbytečné starosti už napřed. Kdož ví, jak bude, třeba ze všeho nic, a to nejspíše.

Co studoval spisy geologické a odborné, nezamítal už jen tak zhola bratrovu myšlenku. Sice zabýval se těmi knihami hlavně proto, aby seznal ráz a složení své krajiny a jejího okolí; ale když našel naznačení, že sem až vybíhají asi okraje uhelné pánve hornoslezské, když mínění bratrovo se takto dotvrzovalo, přestával býti nevěřícím Tomášem. Než bratrův projekt zdál se mu pro finanční obtíže skoro nemožný. Zájem však zůstal. Před tím nikdy si nevšiml uhelné jámy za vsí Žďárky, nikdy se tam nestavil, ač býval ve Žďárkách kolikrát do roka na cvičení, a ačkoliv ze vsi do jámy nebylo tak daleko.

Teprve když bratr odjel z Padolí, vypravil se jednou v létě k jámě, jíž se bratr dovolával jako živého dokladu. Než farář k jámě se nedostal; cestou chytla jej taková bouřka, že se musil navrátit.

Teď, když došlo bratrovo psaní dávno žádané, připomenul si jámu zas a rozhodl se, že se tam některé odpoledne podívá a přímo odtud, z fary, že nebude čekat, až by se mu hodila cesta do Žďárek.

Třetího dne poté, bylo ve čtvrtek odpoledne, chtěl už vykročit, ač, jak si v duchu žertovně řekl, jej nebe po druhé varovalo. Chmuřiloť se zase těžkými mračny. Než nedbal a již se v čeledníku ohlížel po deštníku, vtom do cesty mu vkročila nenadálá návštěva: kostelecký myslivec, Matěj Donát „milion“. Přišel bez pušky, jen s ohnutou holí, ale s brašnou přes plece, zardělý, upocený, uprášený.

Oznamoval, že byl na Řejšným navštívit starého kamaráda (myslivce), že měl s ním nějaké jednání, a když teď na zpáteční cestě jde kolem, že nemohl faru pominout, a tak že se stavuje.

„A nerad bych zmok’,“ dodal žertem, „žene se milionská bouřka. A taky nesu novinu.“

Farář jej upřímně uvítal a uvedl rovnou do svého pokoje. Přišla panímáma a hned hosta pozvala, že je kafíčko, aby pan myslivec koflíček s nimi vypil. Za okamžik už prostřela, přinesla sama chléb, čerstvé máslo v pěkných husečkách orosených s vytlačenými květy a beránkem. Cukr se na stole zajiskřil v květované cukerničce, bílé konvičky zarachotily, káva zavoněla.

Po druhém koflíčku myslivec utřel vousy, vytáhl (...)

(......)