Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII.

Nazejtří byl farář Havlovický na to upomenut, jak byl mladý Klimeš nejistý, když ho včera potkal v polích. Sestra, Krůčková, přišla po slunce západu na faru, když Havlovický seděl s panímámou na zahradě v altánku u večeře. Přinesla kolikerou novinu, ale samé drobné rybičky, samé malé příhody a nehody malého městečka. Byly pro panímámu a ne pro bratra faráře, jenž takových novin nebyl milovníkem.

Na poslední však z těch zpráv se obrátil po sestře a bezděky mu uklouzlo nedůvěřivě:

„Jak?! Co povídáš?“

„No, že mladý Klimeš si bude brát Šimkovou dole z městečka. Chodí za ní, bývá tam, včera zas.“

„Ah!“ faráři se vyjasnilo. Hned však namítl: „Ale vždyť Šimková je starší.“

„Je, ale o moc ne.“

„A je podobná, hezká ženská,“ pomáhala stará mlynářka. „Mladý Klimeš by si pomoh’. Pěkně by se přiženil.“

„Šimkové by to také pomohlo, v hospodě i v hospodářství,“ přichvaloval farář. „Klimeš je do obchodu, k lidem a poli také rozumí. To by bylo dobře, dostali bychom sem do Padolí řádného souseda, ten by byl –“ Domyslil, že by byl pro všechen pokrok, a nahlas se optal:

„Jak ona, Šimková.“

„Ta by ho chtěla,“ přisvědčila horlivě Krůčková, „libí se jí. Bodejť takový hezký mužský. A když se ustrojí! Jo, to taky povídali, že když přijde sem do Padolí, že ne už ve vysokých botách, že už má pantalony.“

„To jsem si včera opravdu nevšiml.“ Zasmál se. „No, když chce být půlpánem.“

„Ten se nebude povříslem pásat!“ přidala panímáma vesele.

Druhého dne odpoledne volal na ni do zahrady syn, vrátiv se ze školy, otevřeným oknem. To jen vkročil do pokoje, ještě v černém kabátě a s kastorem na hlavě volal, aby se šla podívat třeba sem k oknu, že jí něco ukáže. Vyložil jí tam kolik stránek papíru, samé kresby tužkou nebo barvami kolorované.

Bylo to dílo malého Hilmy, kterého nepřestal sledovati v jeho kreslířské činnosti. Co mu daroval ty barvy v Náchodě objednané, dal si od něho dvakráte přinésti kresby a „malby“. Dnes přinesl chlapec třetí, samé panáky, koně a květiny.

Stará mlynářka žasla, jak to všecko je jako živé, a nechtěla ani věřit, že to je od toho hocha.

„To všecko on dělal sám a všecko z hlavy, podle žádné předložky,“ dotvrzoval farář.

„Ten by se měl učit malířství.“

„Měl, ale to stojí mnoho peněz.“

„Co s ním, silák není.“

„To je to. Letos vychodí. Co pak – Na řemeslo?“

„Ale jen na jaké. Leda na krejčovinu, na nic jiného není; takový skřítek,“ uvažovala stará mlynářka s účastenstvím.

Farář sbíraje obrázky s okna, pokrčil rameny a vážně řekl:

„Byla by ho škoda –“

Po sv. Václavě, když opět nastalo vyučování a malý Hilma již do školy nepřišel, dal si farář zavolati Lhotáka, jednou v neděli, když šel z ranní. Optal se ho, co s Hilmou, že by bylo na čase uvažovat, co s ním.

Bylo zřejmo, že Lhoták na to nemyslil, že hodlá hocha si nechat doma na výpomoc, aby soukal a jinak podělkoval a pomáhal. V rozpacích pohladil si věneček vousů pod svou širokou, červenou tváří a volně, odmlčuje se, odpovídal: „No, já (...)

(......)