Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIII.

Padolí bylo jako kraj světa; světová politika daleké mu moře, jež ani temným šumem sem nezalehlo. Nastávající však korunovace hnula zapadlým hnízdem. „Půlpáni“ o ní mluvili, a víc a živěji, jmenovitě když docházely divné noviny, co se stane, jaká sláva, obzvláště to, že se bude v Praze v čas korunovace slaviti šestnáctero svateb z celého království, z každého kraje jedna, v každém kraji že vyberou ženicha a nevěstu, ti že pojedou do Prahy s mládenci a družičkami, s družbou a hostmi, na vozích, s výbavou, se vším všudy, v Praze že budou svatby jak se patří jako doma, veřejně o té slavnosti a každý ten párek že dostane kolik stovek. Kolik stovek ve stříbře!

Dost si lámali hlavy, koho stihne to štěstí, který párek si pan hradecký krajský vybéře z těch, které mu vrchní ze všech panství hradeckého kraje navrhnou. Dolejší mlynář, když seděl nahoře „U zeleného stromu“ a zahlédl venku Doubena, dal si jej zavolat a pak jej zlobil, tak co, bude-li se ženit, vezme-li si tu Žofku Šulitárovu z Kačenčiných hor, ke které chodí drak čtyřikrát do roka na frej; tu aby si vzal, že by měl svatby v Praze, jeho že by byly nejslavnější, když by měl takovou nevěstu, jeho že by vezli čtyřmi, a čtyři stovky že by dostal, čtyři stovky!

Doubenus se s počátku jen usmíval, pak se již durdil, až jako krocan zlobivě přisvědčil, tak že jo, že se bude ženit, že bude, ale když mu pan otec půjde na svatby – za plampače.

Všechno se kolem smálo, i mlynář, až se dutě rozkašlal, a smál se, maje radost, že Doubena tak rozdráždil; dal mu nalít na usmířenou, nalít čtvrtku a ještě jednu, až se pak Doubenovi oči oužily v čárky, jak se ze široka začal usmívat.

Ty „svatby“ s Žofkou Šulitárovou Doubenovi ostaly; škádlili jej tu a tam, nejostřeji pak, když se rozhodlo a bylo ouředně ustanoveno, že za hradecký kraj bude párek z Broumovska, z německé vsi, Němci, a odtud ještě nádavkem že vezmou také zlatou svatbu, takové že nebude mít žádný jiný kraj.

Dost to přemílali i zlobili se, že Němce vybrali, ač v hradeckém kraji je více Čechů nežli Němců, to že je panská praktika, kdož ví, proč to krajský udělal. Doubenus to odnášel smíchem, škádlením a vtipy; bránil se, co pak on, jemu že je to jedno, ale dolejší mlynář že se žere.

V tu dobu, počátkem žní, bylo již veřejně vyhlášeno, že korunovací králova se vykoná dne 7. září a královnina 12. září. Noviny také již oznámily, že se císař vydá na cestu do Čech už v polovici srpna a že cestou do Prahy navštíví mnohá česká města.

V tu dobu měl farář Havlovický už odpověď z Prahy od přítele křižovníka, jemuž před tím psal o své cestě, a jenž ho upřímně zval, ať jen přijede a rovnou k nim do kláštera, že mu tu opatří kvartýr, jinde že by sotva co dostal, leda za velké peníze, že už teď začíná se nával do Prahy, že byty po hospodách a hotelích jsou již všecky zamluveny, i vyslancové že budou bydleti dole v městě, a ne na hradě, i papežský nuncius.

Co bylo vydáno prohlášení o korunovaci, těšil se farář na Prahu živěji (...)

(......)