Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIX.

Farář Havlovický zamířil záhy po obědě k staroměstskému obecnímu dvoru navštívit malíře Mánesa; než i tentokráte putoval nadarmo. Mánes nebyl doma a nikdo; byt byl zavřen a domovnice nevěděla, kam odešli a kdy se vrátí.

Faráře mrzelo, že zase nepochodil, že se nemůže dopídit žádné jistoty o Hilmovi. Kdož ví, bude-li možná ještě jednou sem dojíti. Do kanceláře hospodářské společnosti už ani nešel. Dnes by sotva koho tam zastal, a pak měl důležitější cestu, o které se Slatinským o rozchodu nezmínil.

Chtěl učiniti Šoltovi po vůli. Slyšel včera od něho, co jim syn vypravoval a jaký má on, Šolta, strach, aby se syn s tou tajnou společností nezapletl. Farář hledal více světla do té záležitosti. Proto zašel do Liliové ulice k mladému Pospíšilovi. Ten nevěděl nic určitého, leda že tuhle Malý něco tajemně nadhodil, ale on že se nemohl dále vyptávat, poněvadž přišli lidé.

Havlovický se na okamžik zamyslil, hledě do pultu, u něhož stáli.

„Víte-li, vlastenče,“ zeptal se pojednou, „kde pan Malý bydlí? Dojdu k němu.“

„Není k němu daleko. V Nových alejích. Snad bude teď doma, když je tak šeredně. Budete mít zlou cestu.“

Poprchávalo hustěji a studený vítr vál; Liliovou ulicí jen hvízdal, až se okenice a na rozích lucerny třásly. Farář chvatně došel do Nových alejí.^[34] Řada kaštanů prostřed ulice šuměla, koruny se jen zmítaly a nejeden žloutnoucí list zafičel stmívajícím se vzduchem a letěl, větrem hnán, po mokré dlažbě. Farář našel dům Pospíšilem mu označený a zastal i Malého doma.

Vstoupil s obavou, že nic nepořídí, že Malý, je-li opravdu v tajné společnosti, zapře a nic nepoví; odcházel však spokojen. Malý o spolku věděl, nestajil však nic, když uslyšel, oč Havlovickému běží. Ten se potěšil tím, že mladý spisovatel podobně smýšlel o té věci. Zároveň se utvrdilo farářovo přesvědčení, že mladý Šolta, po tatínkovi horkokrevný, je v nebezpečenství, že by snadno do něčeho mohl vlézt a uváznout.

Havlovický se vracel po páté odpoledne za deště a prudkého větru. Ulice skoro prázdné; zato více vozů přejíždělo rychle, až se kalužiny rozestřikovaly. Dekorace po domech rozmočena, schlíplé, zmoklé prapory těžko se zmítaly v sychravém větru.

Po této výpravě byl suchý pokoj v klášteře příjemný, a zvláště hlas velkých, temných kamen, do nichž se přikládalo zvenčí. Farář postál drahnou chvíli u okna, hledě na most a řeku, na město, na mlhavé siluety Strahova a Hradčan v dešti. Dříve nežli se nadál, zaklepal někdo na dveře. Mladý Šolta vstoupil, zvědav a dychtiv, co mu padolský farář chce, že mu to neřekl před otcem a mlynářem.

Havlovický začal o počasí, že je iluminace jistě zkažena.

„Je. Už je ohlášeno, na rozích to je, že se odkládá.“

„Škoda.“

„Tatínek se mrzí; ‚pan otec‘ by to byl také rád viděl.“

„Ale pojďte, posaďte se. A tak co večer?“

„Myslím, s našimi na chvíli do hospody.“

„Kam?“

„Myslím ‚k Ježkom‘ v Konviktské ulici. Bývají tam kolegové.“

„Tak; to bych také rád na chvilku. Rád bych zas omládl mezi studenty. (...)

(......)