Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XL.

Farář Havlovický nebyl jediný padolský, jenž ty slavnostní dny meškal v Praze. Dušánek, pláteník, se tu již čtrnácte dní zdržoval. Přijel na vlastním voze plném beden s plátny, a s ním nejstarší jeho dcera Aninka. O byt se nestaral, ten měl pro sebe jistý ve svém hostinci „u zlatého bažanta“, kdež měl najatou komůrku pro své bedny a kdež i přespával.

Dceru vzal s sebou ne pro výpomoc sobě, nýbrž aby poznala Prahu a zvlášť aby uviděla korunovační slavnosti. Byt jí už před tím zamluvil u pana Krajíčka, švihlíka krejčího, s nímž vždycky sedal „u bažanta“ a jenž Dušánka, hned jak sem začal jezdit, seznamoval s Prahou. Dušánek, jemuž zvláště s počátku velice imponoval, se s ním spřátelil, i s paní Bábi, jeho manželkou. Přicházela někdy s mužem k „bažantovi“ a mluvívala s nadšením o horském plátně i másle.

O horském plátně se přesvědčila, když jí Dušánek přinesl nejeden kousek na ukázku darem. Horské máslo ochutnala, když jí přivezl Aninku s kusem kanafasu a plátna. Máslo v hrnci naložené, už solené paní Krajíčkovou radostně překvapilo; s obdivem je chválila, to že je něco extra, ne, jak to jen tam v horách, tam „u prajských hranic“ umějí – Sama byla jako máslo na Aninku, že ji bude provádět, když by s ní „pantáta“ pro „kšeft“ nemohl; divila se jí, víc v soukromí, před mužem, ta že není nic hloupě stydlavá a ostýchavá, ale od řeči, že by se tu neztratila, ta že by byla do „kšeftu“, kdyby Dušánek tomu rozuměl.

Ten měl tyto dni zvláště dobrý obchod, než přece mu vybývalo času, aby dceři ukazoval Prahu. Činil to z ochoty, aby něco poznala a také aby užila i aby viděla, že on to tu zná, a jeho že také znají, že ví, kde co, aby mohla doma povědět.

Farář Havlovický věděl, že Dušánek jel do Prahy, a tu v Praze si na něj také vzpomněl. Než nesháněl se po něm; náhoda však sama mu jej přivedla nazejtří dopoledne po té schůzce „u Ježků“ v Konviktské ulici. Farář se právě vracel s přítelem křižovníkem od staroměstského obecního dvora, když byl před tím hned po ránu sám nakoupil domů různé dárky a když se i s mladým Pospíšilem rozloučil.

U obecního dvora hledal malíře Mánesa a vracel se odtud opět s nepořízenou. Mrzel se a huboval, co v tom je, nechce-li ten malíř s ním mluvit, zapírá-li se, nebo je-li opravdu pryč. Páter Jan, jenž od Havlovického již věděl o Hilmovi, chlácholil, ať si z toho nic nedělá, on že to opatří sám a zeptal se:

„Nastoupil by ten hoch už letos, kdyby ho přijali?“

„Ne, to by nebylo možná, kde pak!“

„No tak, času dost. Nech to rejsování a malování hochovo tu, u mne, já s tím pak dojdu na akademii a písemně ti dám vědomost. Tadyhle, Josefe, tady vpravo, tady je nejkratčeji.“

Mířili na Ovocný trh, k divadlu; farář si chtěl koupiti lístek do divadla, aby uviděl ten div opery „Křižáci v Egyptě“, kterou dnes opakovali.

U kasy nedostal jiného lístku nežli za stříbrný dvacetník, do parterru. Jen vystoupil na ulici, už jej zadržel přítel křižovník a lehkým pohybem ruky ukázal na pána velké, imposantní postavy (...)

(......)