Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLI.

V neděli dne 11. září odpoledne chodil Doubenus za Mikulou Rusem dotazuje se, kdy už bude zapřahat, aby nezapomněl a nezmeškal, že by jemnostpán musil v Náchodě zbytečně čekat, až teď přijede poštou. Mikula se na faráře také těšil, než taková zimnice nebyl a čas dobře počítal. I na to uhodil, proč má Doubenus takovou naháňku, poněvadž bůh ví, co čeká. Zeptal se ho přímo, co myslí, nač má spadeno, a Doubenus usmívaje se vyznal, že kdyby si tak jemnostpán vzpomněl a fajfku – Vytáhl svou z náprsní kapsy a ukazoval, že má hlavičku zdrátovanou, špičku skoro prokousanou, když ji musí zuby držet při práci, zvláště když kole drva, a oříšek že má prasklý.

„A panímáma,“ mínil farářovu matku, „mě s ní už vyhání, když ji v kuchyni vytáhnu,“ a jen se šklíbil.

Pak už sama stará mlynářka přišla a Mikulu pobídla, že by už měl zapřáhat. Také se nemohla dočkat. Osmý den už byl syn pryč, a jí se zdálo, že bůh ví, jak dávno odjel. Od rána již kolikrát mluvila o jeho příjezdu s dcerou, Krůčkovou, s učitelkou Černou, s tou na hřbitově a pak přes plot na zahradě. Po nešporách stavila se na faře mladá Kalinová, která také byla dychtivá, kdy farář přijede a s jakou, co jim přinese stran jejich Jeníka.

Stará mlynářka se jí přiznala, že nemá již žádného stání, že chodí od okna k oknu, i ven k plotu na zahrádku. Pak, když osaměla a den se nachyloval, teprve vyhlížela, naposledy na schůdkách přede dveřmi. Dole u krajní lípy viděla Doubena, an stoje jako na vartě hledí cestou dolů do městečka a pátrá.

Kalinovi chodili tou dobou také k oknu, pak vyšli před příbytek mezi zahrádky, kde čekali pod loubím z jericha pnoucím se od plotu do plotu nad cestou mezi zahrádkami. Odtud až k cestě vyběhli, když se níž ozval rachot kočáru. A byl to farský; hnědka a myška v něm, na kozlíku Mikula Rus furiantsky vypjatý, pošvihuje bičem. A v kočárku – „Jemnostpán!“ vykřikla radostně Kalinová. Kostelník strhl čepici s hlavy. Farář se vychýlil, pokynul, ale hned také zmizel.

V ten okamžik se otočil Doubenus jako na obrtlíku a chvátal alejí nahoru mávaje nad hlavou rukama; chvátal, paty k sobě, špičky ven, a volal radostně: ‚Už jede!‘ Volal na starou mlynářku i na Krůčkovou, jež k ní přes cestu běžela. Doubenus udýchán, zardělý sotva k nim došel, a kočár tu. Ještě nezarazil, a již farář v modrém plášti vyskočil a vítal se s matkou i sestrou.

Jak šli do schůdků, odnášel Doubenus za nimi brašnu, škatuli s kloboukem, balík, deštník a ještě balík a nic z toho nedal děvečce, jež přiběhla mu na pomoc.

Pak okouněl na síni, na dvorečku u Mikuly a zase na síni, až jej zavolali do čeledníku. Svítili. Farář už svlečený, po domácku, v podvlíkáči jako jindy, ale od větru červenější, vesele na Doubena, tak co, jak se měl, a v Praze, pane, to že byly traktace. Doubenus se jen usmíval a mžoural po stole plném toho, co farář přivezl knih, šátků, obrázků a divných balíčků kolem argandské lampy, kterou farář sobě přivezl, a pak chňapl radostně, když Havlovický, hrábnuv do té (...)

(......)