Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIV.

Do samého konce měsíce září přinášely noviny zprávy, pořád opožděné, o pražských slavnostech, o vyznamenáních, jež král udělil, pak o jeho odjezdu z Prahy přes Český Brod, Čáslav, Německý Brod a Jihlavu do Rakous.

V lidu zase ticho. Naposledy mluvili na Padolsku o svatbách, když broumovští svatebníci se vraceli z Prahy a jeli Padolím i noví manželé i ti staří po zlaté své svatbě. A zase všední lopota, práce podzimu, hakování, setí, kopání bramborů. Tkalcovští tovaryši, kteří na Velký pátek mrskali svícinky na lojové svíčky na znamení, že jich nebude již třeba, že nebudou již svítit, už je zas odprosili, hned na Anděla Strážce a po něm, aby svícinky zase konaly službu.

Bylo jich čím dále tím více potřeba, neboť den se krátil a tmy přibývalo valem. Pašeři se zase více hýbali, jak s podzimem šla posvícení a byla větší poptávka po koření, po cukru i kávě.

Hlaváček v Slaném, v pruské vsi, měl v ten čas znamenitý odbyt. Pašerové přicházeli na koupi a kolikrát se jich sešla hodná kupka, sotva že měli v sednici místa. Byl sice pohodlný čas, jasný podzimek, ale sedět venku na zahradě nebo na záspi již nemohli. Sednice byla z večera milá; a tak jen tam sedali, než „nafasovali“, i pak, čekajíce na noc, aby měli dobrou přecházku přes hranice.

Staří známí si zase pohovořili, ten onen přinesl novinu; z kraje nejvíce nahořanský Žabka, jenž pašoval ze Stroužného české bible a u Hlaváčků se někdy stavil, když přicházel z kraje, z Opočenska nebo až od Hradce.

Také o hospodářství mluvívali, o setí, nejvíc o bandorách, jaké budou, že je letos mnoho chrastavých a že málo podsýpají; také o tkalcovině s posteskem, že plátna nejdou, že ta bavlna začíná přece jenom zle dělat.

O tom nejvíce rozkládali na večer ve čtvrtek před císařským posvícením; starý Čejp vychrtlý, jenž šňupal z březovky, všem připamatoval, že je to jistotná pravda stran těch výdělků, aby si vzpomněli, že letos na sv. Maří Majdalenu nebyl žádný vítr, ale že když je na ten den vítr, že toho roku jde moc tkalcovina, to že byl nebožtík starý Vomela vždycky smutný, když na Maří Majdalenu ráno vyšel ven a vítr nefoukal.

„A jednou,“ vzpomněl starý Čejp šňupnuv si z březovky, „před dvaceti lety, to bylo ještě za napolionský vojny, byl na sv. Maří takovej vítr, až se stromy lámaly a střechy to bralo. Z toho měli tkalci takovou radost, že se vám sběhli v Kostelci jako na zavolání a pili celý den, celý den pili na to, že budou vejdělky. A taky pak byly. Plátna šly zrouna na pochmátku, vydavači nic nepřehlíželi, jen se po kusech sháněli, všecko brali, jen když to byla kopa. Kolikrát zabalili tkalci do ní všelicos; náchodskýmu Pikoj odvedli kopu a v ní scíplou kočku.“

Pak bloudili pašerové v snech, neboť seděl s nimi Matěj Prouza, „doktor“, jenž nejen léčil a masti dělal, nýbrž i sny vykládal a lumera do lutrie sestavoval. Kolozubý Dvořáček věřil mu teď nejvíce, to od té doby, co ho „strnadi“ loni na přecházce chytili a jak byl proto zavřen. Tenkrát se mu v tom vězení zdálo, (...)

(......)