Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVI.

Jiskrné ráno jasně ukázalo všecku zkázu minulé noci. Farář Havlovický vypravil se dolů do městečka hned po mši. Ranní větřík roznášel těžký zápach spálenišť, a bylo jej daleko cítit. Nebe bledě modré, zářící vznášelo se nad padolským „náměstím“ do pola vroubeným zničenými příbytky, hromadami uhlí, rumu, popele, černých, ohořelých trámů, z nichž tu tam ještě povívaly proužky čpavého dýmu. Kolem spálenišť mokro od rozšplíchané vody, rozdupané bláto, rozdupané uhlí, oharky smíšené s kamením.

A všude lidí, na městečku, na spáleništích, za těmi na zdupaných zahradách pokácených plotů. Pod stromy prořidlých korun ve spadlém listí vynesený nábytek, u plotů tu tam uvázané kozy, kráva. Děti je hlídaly i nábytek, děti ubledlé probdělou nocí, strachem i chladem listopadového jitra. Staří rozčilení, zmoření, učernění hrabali po spáleništích, prokopávali se spoustou rumů a uhlí do sklepů, kam v noci v prvním leknutí zanesli oblek a peřiny a odkudž pak musili prchnouti. Ale požár ani tam ničeho neušetřil. Všecko tam sdutlalo za strašlivého žáru i v pevných sklepeních, a nejedna žena znovu se rozbědovala, znovu se rozplakala, když vynášela poslední svůj majetek zničený, k nepotřebě. Nejedna rodina byla polonahá, nemajíc nic, nežli co odnesli na svém těle.

Přicházeli sousedé i z blízkých vesnic podívat se, než i také s pomocí. Jen „právo“ se neukázalo. Ani rychtář ani konšelé, z nichž nikdo nevyhořel, nevyšli ze svých stavení. Zato farář s učitelem a s jeho pomocníkem starali se o pohořelé. Přijímali dary, jak docházely hlavně na chlebě a šatech, a rozdělovali je mezi potřebné. Slyšeli vzdechy, nářky i kletby i lání zbrklé děvečce Foglarově, jež pospíchajíc k muzice, nedbala, když se na komoře při světle strojila, že řeřavý uhel louče padl do pazdeří. Odešla; nežli si však pořádně zatančila, utekla z kola v hrůze a zděšení.

Ji proklínali, jí láli a „právu“; Vacek, zmožený, v popáleném, umazaném burnuse, v popálených botách vysokých holinek, chodil po spáleništích a bouřil, štval a hrozil.

Co se na první chvíli sešlo na pomoc a podporu, nestačilo. Bylo potřeba sbírky, a tu zase farář s učitelem podnikli. Mnoho práce, mnoho starostí z toho vzrostlo. Farář nelenil; sbíral po Padolí, po „půlpánech“ hned nazejtří a toho týdne ještě zajížděl do vsí do zámožnějších statků.

S dolejším mlynářem vypravil se do Náchoda na zámek poprosit na kanceláři o podporu. Rychtáře s sebou nevzal, poněvadž se k tomu neměl a na takové věci nebyl. Vrchní Essentr přijal poselstvo blahosklonně a slíbil pomoc. Hned druhého dne přišel do Padolí Prouzáček s vyřízením rychtářovi, a také farářovi zvlášť přinesl oznámení, že vrchnost povolila pohořelým třicet korců žita a padesát korců bramborů.

Listopad ubíhal v samých starostech, v samé práci a v pochůzkách. Při kostelní službě a škole bylo ještě ouředního i neouředního psaní a přímluv za pohořelé, nadto často rovnání mezi nimi a sousedy a často velmi nepříjemné; Havlovický za ten čas sotva vzal knihu do (...)

(......)