Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Toho nedělního odpoledne bylo u Hlaváčků, kam nahořanský Žabka mířil, ticho jako po celé pruské vesnici Slaném v lučinaté rovince mezi chlumy u samých českých hranic. Hlaváčkův příbytek, roubený, obílený pod šindelem a došky, s chlévem a stodůlkou v jednom, stál na konci Slaného nedaleko potoka, jenž za vsí je hranicí zemskou až ke svému vtoku do nedaleké Medhuje.

Za Hlaváčkovými nad potokem šerá klenba vysokých olší; před stavením trávníkem samá vrba stará, rozsochatá. Stály tiše v slunci, stíny jejich se již hodně protahovaly odkvetlou mochnou, do kopřiv u plotů i přes ploty.

Tři hoši Hlaváčkovi, z nichž nejstaršímu bylo asi deset let, zatoulali se někam nahoru do vsi; čtvrtý, Honzíček, „páral se“ s dětmi ze sousedství pod stromy na zahradě, kteráž se u Hlaváčků zelenala v čele stavení i za stavením. Tovaryš, Jan Matěna, starý mládenec, jenž byl dopoledne ve svém modrém kabátě dlouhých šosů a úzkých rukávů v Čechách, v Náchodě, na hrubé, vypravil se jak obyčejně v neděli odpoledne na „Plhánek“ do mlýna, vlastně na pilu, na toulku, pohovořit si s pilařem, jenž se mu již tolik naprášil o hastrmanovi. Matěna věřil upřímně v toho zlomyslného ducha vod, poněvadž ho sám znal; a jak by neznal, když ho ten panáček v zeleném fráčku i v jiné divné podobě, kolikrát divně přehnal. V něj věřil, ale ještě více se bál noční můry. Před tou se chránil svěcenou křídou, kterou si co rok o Květné neděli přinášel z kostela a dával do své postele na půdě u komína.

Hlaváčkovi dělal plátno nejvíce v zimě a na podzim; v létě byl více na jeho poli nežli za stavem. Od toho odskočil i jindy, kdykoliv bylo potřeba, buď aby sběhl do Náchoda s pytlíkem pruských peněz, vyměnit je za „české“, nebo aby skočil do krámu prodávat. Spoléhali na něj ve všem, neboť byl věrný a tuze pobožný.

Na Plhánek odešel pozdě odpoledne, kdy bylo u Hlaváčků ve stavení všude již ticho. Hospodyně odešla do sousedství, děvečka se také zatoulala. Na síni čistě umetené ani kroku. Čelesno chlebové pece černě do ní zelo. Dveře pod dřevěnými schody vedoucími na půdu byly na petlici; kráva v chlévě za těmi dveřmi se ani nehnula. Zamčeny i protější dveře nevysoké, tmavé vedle čelesna, jimiž se chodilo do krámku ve výstupku.^[2] V stínu stála malovaná, chlebová almara i džber vody vedle ní.

Opuštěna byla i hřada vznášející se nade dveřmi v síni, kdež kohout za šera zpíval, volaje na pašeráky, aby nezaspali, když tu nocovali. Teď se procházel za stavením na slunci mezi družkami.

Do tiché síně, páchnoucí chlebem i roštím i chlévem, padl z pozadí nízkým, ale širokým okénkem pruh světla, prošlý zelenem starých jabloní, tiše stojících v posledním slunci. Chvěl se žlutým přísvitem na dlážkách z neotesaných, placatých kamenů; v něm prohlédla část malování na šedomodré almaře, vysvítily barvy několika její tulipánů a kulových růží i pestrý pták na větvici mezi nimi.

Ve vybílené světnici, v níž vedle peci a zelených kamen s kranclem nejvíce místa zabíral tkalcovský stav, jen list (...)

(......)