Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI.

Prostorou pod vrbami před Hlaváčkovým stavením jako by opony zatáhl; stmívalo se i pod stromy na zahradě, kdež rosa padla. Pro ni ustoupili oba pašeři, Vávra a Suchánek, z Hlaváčkovy zahrady blíže ke stavení vzadu jeho; z měkkého koberce travného usedli na špalek u samé stěny, kdež bylo sucho. Pokuřovali, povídali si, že teď bude lepší odbyt, když nastávají posvícení, a Vávra, jenž pocházel od Skalice a dlouho sem ještě nechodil, jmenoval, co která selka u nich si už zamluvila koření, šafránu i kávy. Smlouvali se, že kus půjdou spolu přes hlavní přecházku po lukách přes řeku^[3] do Kouta pod Babí, a od Babího, vykládal Vávra, že se dá přes Radechovou po průhoně ke Kramolně a tudy dál. Jen co přejdou luka, uvažovali, tam že je nejhůř, luka samé kře, tam že se číhá, obzvlášť ten nový, Vašica, ňáký Moravec, to že je čert, že má oči jako rys, tuhle že shlíd’ od Hrnčířovy borovinky –

Vtom si Vávra vzpomněl, přijde-li Prouza, on doktor.

„Proč se ptáš.“

„A tak, žena má už kolik dní takové pškaní, aby jí něco dal, řekla mně, abych se něde přeptal, a já tadyk onedá o něm slyšal, že takle dost rozumí.“

„A dyť má verbář,^[4] ten podědil po tátoj, no a táta jeho byl moc učený, říkali mu taky všechno dochtor. On znal byliny, kde kerá roste, kdy kvete, proč kerá je, pro jakou nemoc, jak se připravuje. Každymu pomoh’, uměl hojit všecko, a i dobytku pomahal. A Matěj, tenle, náš, to byl jeho šístej syn, ten mu byl veušem podobný a tak mu vodporučil ten velký, český verbář. Ten je už od původu v jejich rodě, z toho byl taky nebožtík starý Prouza od svyho dědy a táty dobře naučený.“

„Viďals tu knihu?“

„Viďal, jednou; je velká, bylo jí co do náruče. Poudal Prouza, co s ní měl, když po funuse si ji měl vodklidit domů, to už byl v Radešově přiženatý; bratr, co měl hospodářství, mu dal taky trochu ovoce, a obojí nemoh’ unýst. Tak to naložil s knihou na trakar a odvez domů. Chasa^[5] měla radost z hrušek a on celý noci čet’ zas v tom verbáři, a dal se pak do toho dochtoření. Založil si hapatyku všelijakých bylin, prášků a mastí. Ten by ti dobře poradil, ale nevím, přijde-li, on už tu dlouho nebyl, není-li zas s mastěj v Němcích, esli se nehojí sám tím vejdělkem.“

„Jak –“

„Když tuhle skoro oušecko přišel; to ho ‚strnadi‘ dvakrát chytili, a taky v arestě seďal; třikrát musel všecko zahodit a tak to byl na mizině. To on pak naďál zas mastí a chodí po vsích, nejvíc v Němcích, aby si zas trochu pomoh’.“

Na záspi v tom šeru mluvili také o Matěji Prouzovi, „doktorovi“, jak tam řadou vedle sebe seděli, starý Čejp vychrtlý, jenž šňupal z březovky, malý, kolozubý Dvořáček a breptavý Hubka, jenž pokuřoval z dýmky červené, hliněné hlavičky se zahnutou troubelí z měkkého dřeva, jak jí „dláha“ říkali. O Matěji Prouzovi mluvili, ale ne o jeho masti a lékařském umění, nýbrž o tom podivném snu, který měl Matěj Prouza, jak se mu zdálo, že jel do Vídně na bílém koni a vezl tam prach a olovo, když měla být ňáká vojna s Prajzem. To se mu zdálo, a tak (...)

(......)