Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII.

Matějka na podválce tkalcovského stavu přestal dýmat, breptavý Hubka vyndal „dlahu“ z úst. Kde kdo, obrátil oči po bosém chlapci, jehož zaprášené nohy byly rozpukány. Stál jako vyjevený v usmolených nohavicích, na kolenou roztržených, v odřené vestě, v záplatované kazajce, žmole v rukou čepici, hoch tmavovlasý, pěkných, černých očí, ale hubený, zanedbaný, jak nejvíce bylo patrno na špinavé košili u krku, provázkem svázané.

Pašťalka stoje u něho, vykládal, jak jej našel. Šel tady u Brlenky teď večer po mezi a jak bylo ticho, zaslechl pláč. Bylo mu divno, kdo to „mračí“, naslouchal, šel po hlase, až kousek dál našel ve břehu tadykle toho hoška. Byl celý skrčený a „mračil“ tak, že ani nevěděl, že kdo u něho stojí. Lekl se, když uslyšel hlas a všechen se třesa začal se zpovídat, že je ve Žďárkách za skotáka, ale že pochází ze Dřevíče, ve Žďárkách že byl u Sedlických.

„Čí je –“ optala se Hlaváčková, jež ode dveří postoupila mezi podloudníky skoro až ke chlapci. Na tváři i v pohledu bylo jí znát účastenství s ním.

„Už ničí,“ odpověděl Pašťalka, „nemá ani tátu ani mámu, a nikoho, táta s mámou umřeli na mu korelu, nikoho nemá; tak se potloukal, až se dostal do Žďárek k Sedlickým, ale tam se mu vedlo zle, poudal. Tloukli ho a nedostal prej ani pořádně najíst. Musel časně ráno vyhánět na pastvu, a nedostal prej nic, ani sousto chleba, a musel pozdě přihánět a pak teprve dostal hrníček churyho kysela.“

„To věřím,“ přisvědčil Lhoták z Padolí, „já to tam znám, to jsou chamčiuci, to ono je kyselo, jaký jinde ani pro psa. Viď, hochu.“

Ten, jenž se dosud ostýchal rozhlédnout se shromážděním divných strejců, pozvedl zrak, povzbuzen tím příznivým hlasem a přisvědčil hlavou.

„Dnes mu navečír natloukla Sedlická, že se hned neozval, jak ho zavolala,“ pokračoval Pašťalka, „a ještě mu hrozila, co jich dostane, až přijde hospodář, a tu se kluk lek’ a utek’.“

Na okamžik ticho, až bylo slyšeti, jak zapraskalo v hořící louči, jejíž čadivé, zardělé světlo třáslo se po pašerácích kolem Pašťalky a chlapce, a házelo jejich dlouhé, pitvorné stíny po zdi až do tmavého stropu.

„Máš hlad, viď –“ optala se Hlaváčková chlapce. Hoch jen přisvědčil; Hlaváčková přinesla kus chleba a hrneček mléka.

„Pojď, tadykle si sedni a sněz si to –“ Zavedla ho na lavičku ke kamnům a vyzvěděla při tom, že je Hilmův a že mu říkají Jan.

Hoch položiv čepici vedle sebe na lavičku, dal se jako vlčinka do jídla. Lámal, drobil, nabíral rychle a jedl hltavě, až ho Hlaváčkové i ďouce, která přišla se taky podívat, bylo líto, až se Matějka zasmál, pane, tomu že šmakuje. Malý Hilma jak té chvíle krotil hlad ani nezaslechl, že starý Čejp šňupnuv si řekl Hlaváčkovi, a co, že by si ho mohl nechat.

„To tak, a cák tamhle chasa, není jich dost?“ Hlaváček ukázal na pec a ke kamnům, kdež se shlukli jeho čtyři hoši, prohlížejíce si zvědavě cizího chlapce.

Breptavý Hubka, Vichroň, Dvořáček i ostatní začali se zase starat o sebe. Vichroň vytáhl karty a že by si mohli zahrát (...)

(......)